Pracovat v jiné než rodné zemi, poznat různé kultury a krajinu. To je sen mnoha lidí. Čtenářce Lence a jejímu partnerovi Patrikovi se to podařilo. Oba totiž společně založili firmu, po které nebyla poptávka v jejich bydlišti, ale zahraniční zájemci se jen hrnuli. Rozhodli se, že přesunou své bydliště a začnou na novém místě znovu. Pak se ale stala tragická nehoda a Lenka musela převézt mrtvého manžela zpátky do Čech.
V Čechách se jim nedařilo
„Svůj společný čas jsme věnovali prodeji hraček. Pořád jsme se snažili prorazit na zdejším trhu, ale zákazníci nepřicházeli,“ vypráví Lenka. Z čista jasna najednou přišla manželům nabídka z Anglie, kde se s nimi chtělo spojit prosperující hračkářství.
Přišlo jim to jako dobrý nápad, který by mohl vynést spoustu peněz. Nejprve se snažili o komunikaci na dálku a často do Anglie létali. Časem si však uvědomili, že tudy cesta nevede a alespoň na čas se do Anglie musí přesunout.
Stěhování je nakonec potěšilo
Jakmile jsme začali balit, spadl z nás všechen stres a zbyla jen radost. Nic nás tu nedrželo, tak jsme mohli svobodně odletět a náležitě jsme si to užívali,“ vzpomíná Lenka s lehkým úsměvem na tváři. Partneři sehnali sice malý, ale krásný řadový dům u pobřeží, takže měli pocit, že si žijí jako v ráji. A na pár let tomu skutečně tak bylo.
Na tragický den vzpomíná Lenka nerada
Pak přišel ten den, kdy se Lence změnil život. Ráno vyřizovala potřebné věci na poště. Její manžel si šel, jako každé ráno, zaplavat. Byl to jeho ranní rituál, aby se udržel v kondici. Ten den se ale stala tragédie. Patrik se z plavání domů nevrátil. Vyšetřování skončilo pro Lenku ve chvíli, kdy jí bylo oznámeno, že se její muž utopil. „Myslím, že dostal křeč a nikdo si ho ráno na pláži nevšiml,“ lituje Lenka se slzami v očích. Všichni přátelé a okolí se Lenky neustále ptalo a ona se snažila držet pevně na nohách. Měla jen malý kousek k úplnému zhroucení, ale podnik jí v minulosti naučil, že nesmí podléhat stresu.
Místo klidu a smutku musela zařizovat převoz
Celá rodina žila v Čechách. „Potřebovala jsem zařídit pohřeb, ale nevěděla jsem, jak převézt tělo,“ odhaluje své trápení Lenka. Nakonec se dozvěděla, že k převozu bude potřebovat zinkovou rakev. Zařizování převozu a dalších formalit zabralo Lence mnoho času, takže se k firemním záležitostem dostala až dlouho poté.
Firma sice nezkrachovala, ale za dobu její nečinnosti se podstatně snížila její produkce. Lenka se nakonec rozhodla předat firmu do jiných rukou, vrátila se do Čech a Anglii si vybavuje už jen ve vzpomínkách.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Tereza Hotovcová
