Najednou mě popadl za ruku a táhl mě za sebou pryč od zbytku rodiny. Vešel do potemnělé místnosti a zavřel za námi dveře. Srdce jsem měla až v krku a ptala se sama sebe, co se to sakra děje?
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Můj otec slavil krásné narozeniny a při té příležitosti se sešla široká rodina. Pronajali jsme si kulturní sál u nás na vesnici. Účast byla velká, sešlo se nás kolem čtyřiceti.
S některými jsem se roky neviděla
Na oslavu tatínkových narozenin jsme pozvali všechny, o kterých jsme si mysleli, že by s ním chtěli oslavit krásné kulatiny.
Přijet měli dokonce i ti členové naší rodiny, se kterými jsem se roky neviděla. Jsme rozvětvená rodina, která žije na různých místech po celé republice.
Bylo fajn opět potkat ty, se kterými nás osud delší dobu nesvedl dohromady. Sešlo se nás kolem čtyřiceti a na oslavě to opravdu žilo.
Všichni se dobře bavili. I díky alkoholu
O zábavu opravdu nebyla nouze. Možná za to mohl i alkohol, kterého zde nebylo poskrovnu a mnoha zúčastněným pořádně rozvázal jazyk.
Všichni se dobře bavili, včetně mě. Na oslavě jsem byla s manželem a našimi dvěma dětmi, které k večeru moje teta ještě společně s dalšími malými účastníky odvedla domů.
Večer pokračoval, tancovalo se a pilo, všichni byli rozjuchaní a veselí. Odskočila jsem si na toaletu a cestou zpátky mě někdo nečekaně chytil za ruku a táhl mě opačným směrem, než kde se odehrávala oslava.
Co se děje?!
Můj švagr Pavel na mě čekal, pevně mě chytil za ruku a táhl mě pryč od všech, kteří ještě byli na oslavě přítomni i přes pokročilou hodinu.
Zatáhl mě do temné místnosti na druhé straně sálu, kde nikdo nebyl. Když za námi zavřel dveře, měla jsem srdce až v krku. Co se děje?!
Jakmile se ujistil, že jsou dveře zavřené a jsme tu jen my dva, podíval se mi do očí. Necítila jsem se příjemně. Pavel už očividně něco vypil a proč jsme spolu zavření v nějakém kumbále?
Tajím to už dlouho!
Potom Pavel spustil. Přiznal se mi k něčemu, co mi vyrazilo dech. Něco takového jsem opravdu nečekala a v první chvíli nevěděla, jak mám reagovat.
Prý si uvědomil, že je vedle své ženy nešťastný. Už roky byl ženatý s mojí starší sestrou a já měla za to, že jsou spolu šťastní. Podle jeho slov ale nebyli – on nebyl. A měl k tomu důvod, o kterém se bál promluvit.
Dlouho to v sobě potlačoval. Když mi svěřoval, že se mu líbí muži, natolik se styděl, že dokonce plakal. Bylo mi ho hrozně líto!
Jak s pravdou ven?
Viděl ve mně člověka, kterému se může svěřit. Prý nevěděl, za kým jiným jít, je z toho zoufalý a strašně se stydí, jak to rodina přijme.
Požádal mě o pomoc a mně se ho zželelo. Svoji sestru jsem milovala, i Pavla jsem měla ráda, ale bylo mi jasné, že tohle se musí řešit.
Slíbila jsem mu, že ho podpořím. Očividně se mu ulevilo, potřeboval někoho, kdo za ním bude stát, až přijde ten správný čas a on se rozhodne říci všem pravdu. A já mu dala své slovo, že ho v tom nenechám.
Autor: Natálie Kabourková
