O nejisté budoucnosti a strachu ze samoty se v dopisu zmínila čtenářka Lenka. Je mladá a na hledání partnera nebo zakládání rodiny má spoustu času. Sama se ale domnívá, že svou spřízněnou duši již nenajde. Všechny její kamarádky už začaly zakládat rodinu a ona si přijde odstrčená. Ráda by našla někoho, s kým by si alespoň trochu rozuměla a s kým by se dočkala svého vlastního dítěte.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Je tichá a nikdo se ji nepokouší oslovit
„Možná se tvářím nepřístupně nebo se jen nikomu nelíbím,“ tvrdí Lenka. Pokaždé, když jede v tramvaji nebo jde do posilovny, čeká, že ji někdo osloví nebo pozve na schůzku.
Zatím si jí ale nikdo nevšiml. Muži jí občas oplatí úsměv nebo pozdrav, ale o další kontakt nestojí. Lenka měla dojem, že chodí málo mezi lidi a chybí jí příležitosti k seznámení, proto si časem dala inzerát na internet.
Ozývali se jí jen starší a ženatí muži
„Několik hodin poté, co jsem nahrála inzerát na internetovou seznamku, se mi začala ozývat spousta mužů,“ vypráví.
„Ani jeden ale nebyl podle mých představ,“ dodává. Lenku kontaktovali jen ženatí muži, kteří na internetu hledali vzrušení a dobrodružství. Napsalo jí také pár svobodných mužů, ale všichni byli příliš staří. Vydržela na internetové seznamce jen krátce, poté raději své informace smazala. Na osobní schůzku se nikdy neodvážila. Zůstávala jen u psaní, aby si nejprve muže prověřila.
Začala být zoufalá a kamarádky jí dohazovaly všechny své svobodné známé
Lenka své hledání začala vzdávat. Měla pocit, že se na svou představu o partnerovi příliš upíná. Pak byla akorát nešťastná. Její kamarádky se ale nevzdávaly a seznamovaly ji postupně se všemi svými svobodnými známými. „Jednou to byl bratranec mé kamarádky, podruhé její kamarád z dětství. Akorát jsem se cítila trapně,“ vysvětluje. Všechny schůzky byly tak strojené, že byly hned na začátku odsouzeny k neúspěchu.
Lenka se musela obrátit na psychologa, aby se zbavila strachu z budoucnosti
„Přestávala jsem normálně žít. Pořád jsem se soustředila na to, co mě čeká, a strachovala se, že zůstanu sama,“ popisuje. Lenčiny negativní myšlenky zašly tak daleko, že musela navštívit odborníka, aby jí s těžkou situací pomohl. Díky němu se dokázala na svůj život konečně podívat jinak.
Pochopila, že ke svému štěstí nepotřebuje nikoho dalšího. Začala se soustředit sama na sebe, aby byla šťastnější. Našla si nové koníčky, zábavu a na okolí začala působit mnohem veseleji.
Od té doby ji pár mužů oslovilo, ale ona si mezi nimi stále nedokázala vybrat. Teď doufá, že časem narazí na někoho sympatického.
Autor: Tereza Hotovcová
Názor odborníka
Poslední odstavec tohoto příběhu krásně ukazuje, jak moc může být důležitá konzultace s psychologem či jiným odborníkem. Není nikterak zbabělé či podivné, že si člověk s nějakou situací v životě neví rady. Všichni jsme jen nedokonalí lidé a nikdo z nás není na světě odborníkem na všechno. I velice chytrý a úspěšný jedinec si nemusí být schopen poradit se svými vztahovými problémy. Na tom není nic ponižujícího a je to naopak znakem velké odvahy a odhodlání, když se člověk rozhodne navštívit psychologa a změnit na sobě to, co by rád změnil.
V tomto konkrétním případě může hrát velkou roli tlak okolí. I když nemusí být tento tlak zcela zjevný a expresivní, tak sama Lenka ho může pociťovat už jen z pohledů ostatních, jejich poznámek a podobně. Jako lidé se totiž rádi srovnáváme se svým okolím, mnohdy ke své nespokojenosti. Pro každého člověka by však měla být (v rozumných mezích) priorita on sám. Pozitivní názory druhých jsou samozřejmě důležité a mohou nám přinášet zdánlivé pocity uspokojení, ale pokud nebude člověk v první řadě, a především, spokojený s tím, kým sám je, bude v životě jen těžko hledat pocit opravdového štěstí.
To, že se Lenka zaměřila na sebe a práci na sobě, je to nejlepší, co mohla v daný moment udělat. Nalézt spokojenost sama v sobě, a uvědomit si, že ke svému štěstí skutečně nepotřebuje nikoho jiného, a že není třeba někam spěchat, i přesto, že se všude v jejím okolí objevují manželství či děti. Na závěr se nabízí otázka: „Pokud se člověk sám nemá rád nebo se sebou není spokojený, proč by ho pak měl mít rád a být s ním spokojený někdo jiný jako třeba potencionální partner/ka?“
