Už jsem měla svůj věk, na to si najít přítele na celý život. Zkoušela jsem seznamky, kavárny nebo diskotéky, nikdo se mi ale nejevil jako partner na celý život. Patří to mezi ty nejobtížnější zkoušky v našem životě vůbec, nalézt toho pravého. Seznámila jsem se s Pepou ve fitku. Měl hezky vypracované tělo a jeho sen byl stát se kulturistou. Studoval na doktora, takže byl i velmi chytrý. Padli jsme si okamžitě do oka. Já taky sportovala a občas jsem i posilovala. Ženská kulturistika se mi ale nelíbila. Přišlo mi to na ženu už přehnané – umělá prsa a samý sval.
Rande v posilovně
Čekala jsem, až mě konečně pozve na schůzku. Pepa se k ničemu neměl a scházeli jsme se jen na běžícím páse nebo u činek. Vzdala jsem to, když v tu chvíli za mnou přišel a chtěl znát mé telefonní číslo. Ten večer jsme zašli na večeři. Pepa mi vybral jídlo i pití, tehdy jsem to moc nevnímala, ale už ten večer se za mě snažil rozhodovat. Chtěla jsem si dát sklenku bílého, ale on mi objednal červené. Měla jsem chuť na špagety a on mi místo toho doporučil salát. Nějak podobně vypadalo i naše soužití.
Soužití s kulturistou
Zdroj: 123RF.COM
Pepa sebou neustále nosil krabičky s jídlem a já jeho odhodlání i sen obdivovala. Nicméně mě to začalo obtěžovat. Řešil úplně vše, co jsem kdy snědla a kolik to mělo v sobě sacharidů. Nic sladkého byste u nás už nenašli. Společné bydlení se proměnilo v neustálou kontrolu špajzu a ledničky. Byla jsem pod drobnohledem a nemohla si dát ani banán po osmnácté hodině. Pepa si celý den vařil jen rýži a kuřecí maso. Líbilo se mi, jak je samostatný, ale ta rutina v jídle mě přestávala bavit. Nechtěl si v šíleném horku dát ani zmrzlinu a na cukr v kávě jsem mohla zapomenout. Musím uznat, že v nějakých ohledech měl pravdu a já změnila pohled na své stravování.
Buď a nebo
Verdikt v mé hlavě zněl jasně. Buď se dám na dráhu kulturistiky s Pepou nebo se rozejdeme. Zkusila jsem to a na sedm měsíců zatnula zuby a jela s ním jeho tvrdý režim. Viděla jsem na sobě rychle výsledky, ale radost jsem z toho neměla. Nebavilo mě to a přišlo mi to přehnaně striktní. Přišla jsem o prsa a měla svaly všude. Teprve v tu chvíli se mi moje postava přestala opravdu líbit a já chtěla skončit. Pepa na mě naléhal, ať pokračuju dál a dál a že se můžu uchytit jako trenérka. Mě to nenaplňovalo a představa práce ve fitku mě nelákala. Spíše jsem cítila neustálý nátlak a z vařené rýže se mi dělalo zle.
Už tohle nechci
Po necelém roce snažení jsem se rozhodla zvolit tu druhou variantu. Rozejít se s mým kulturistou. Každý jsme chtěli jít jinou cestou a vzájemně bychom si jen překáželi. Pepa se mi to snažil rozmluvit, ale já už byla pevně rozhodnutá. A co mi to dalo do života? Vím přesně, co a kolikrát denně jíst. Také umím správně cvičit a naučila jsem se nedovolit ostatním cvičit se mnou. Pepa nebyl špatný partner, ale jeho vášeň se stala mým vězením a já z něj chtěla utéci. Teď jsem zadaná s jiným, chodíme spolu cvičit a jezdíme na kole. Nijak to se sportem nepřeháníme a dělá mě to šťastnou.
Autor: Monika Holemá
