Ladislav: Manželka nedokáže odmítnout jediné zvíře. Z domu se nám stává kočičí farma

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
kocicifarma
kocicifarma

Když jsme se se ženou kvůli důchodu přestěhovali do malého domku na vesnici, měli jsme starou kočičku, která po několika měsících zemřela. Oplakali jsme ji, byla s námi hrozně dlouho a bylo nám opravdu líto, že tak významný člen naší domácnosti pustil své místo.


Její košík u krbu ale dlouho prázdný nezůstal. Na vesnici se totiž potulovala velká spousta koček a jedna se takhle objevila u našich dveří. Hledali jsme jejího majitele, vyvěsili plakáty a ptali se sousedů. Vypadalo to ale, že tady se spíš každý kočky rád zbaví a proto jsme si kočičku nechali a pojmenovali ji originálně Micinka.

Kočička se mazlila a brzy si zvykla na teplo domova

Micinka pochopila, že se u nás bude mít dobře. I když byla už starší a nebyla zvyklá na domácí kočičí záchod, brzy se ho naučila používat. Díky malým kočičím dvířkům mohla procházet na zahradu a zároveň být v domě. Dělala nám radost a my jsme se ženou byli opravdu rádi, že jsme ji přijali za svou. To jsem ale ještě netušil, že Micinka není poslední.

Postarat se o jednu kočičku z důchodu nebylo snadné

Zdroj: 123RF.COM

Kočku jsme poměrně rozmazlovali. A jelikož konzervy něco stojí, náš důchod vycházel tak tak. Když se u nás tedy začala objevovat další kočička, tušil jsem, že jde do tuhého. Bylo mi jasné, jak zareaguje moje žena. A také se stalo.

Jednoho dne jsem přišel domů a ona seděla v obýváku s kocourkem na klíně a nadšeně mi vyprávěla, že se přišel pomazlit a dokonce se s Micinkou nažral z jedné misky. No aby ne, když jsme jí kupovali tu nejdražší konzervu. Bylo mi samozřejmě kocoura líto, vypadal, že ho předchozí majitel příliš nekrmil. A tak jsem se po několika rozhovorech se ženou smířil s tím, že máme doma dvě kočky.

Chodí k nám kočky z celé vesnice

Žena se zastává každé jedné kočky, která k nám na zahradu dorazí. Už se asi v kočičí říši rozkřiklo, že u nás vždy dostanou misku s mlékem. Bohužel začaly být drzé a lezly nám až do domu. I manželka uznala, že víc koček nezvládneme. Odmontoval jsem proto kočičí dvířka a kočkám, které se u nás potulují, naléváme pouze vodu a dáme jim ven granule. Naše kočky se díky tomu musí naučit zamňoukat si, když chtějí ven. Ale jinak to bohužel nejde.

Vyhánět cizí kočky nemá cenu. Odejde jedna, vrátí se druhá. Navíc je nám jich opravdu líto a alespoň ta malá pomoc nám trochu zvedne svědomí. Vím, že kdyby to bylo jenom na mojí ženě, všechny by si je vzala až do postele. Ale to bohužel s naším důchodem opravdu nejde.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články