Klaudie měla odmalička strach z výtahů. Doma prý tři patra vždy raději vyšla pěšky, než by se nechala svézt. Bála se totiž, že ve stísněném prostoru uvízne. Jenomže s nástupem do práce nebyla jiná možnost než používat výtah. A jednoho dne se její noční můra naplnila. Naštěstí nebyla ve výtahu sama.
„Máme v práci kancelář až v devátém patře budovy. Navíc ke schodům vedou speciální zamčené dveře, a proto se u nás používají pouze výtahy,“ popisuje Klaudie. Když ve dvaceti pěti letech nastoupila do práce, začala si zvykat a brzy ani nevěděla, že se někdy výtahů bála.
Strach se vrátil. Hodinu jsme čekali na malém prostoru. Neubránila jsem se slzám
Výtahy v práci jsou malé a vejde se do nich maximálně pět osob. Nikdy ale nejezdí tolik zaměstnanců najednou. Podle Klaudie bylo dokonce štěstí, že ten den jela s kolegou. „Obvykle jezdím sama. To bych se tam asi zbláznila. Naštěstí Patrik se o mě postaral,“ říká.
„Když jsme byli asi v pátém patře, výtah se prudce zastavil a mně se zdálo, že dokonce o několik metrů klesl. Udělalo se mi zle a okamžitě se mi do očí nahrnuly slzy,“ popisuje Klaudie. Kolega si jejího strachu všiml a začal ji uklidňovat, že se jistě nic neděje. „Snažil se mít vtipné řeči. Jenomže já měla strach a jeho vtípky mě spíše děsily.“
Patrik navrhl, aby zůstali chvíli v klidu. Ve výtahu byla tma, rozsvítil tedy alespoň baterku na mobilu. „Sedli jsme si a čekali. Když se ani po patnácti minutách nic nedělo, zkoušel mobilní telefon, ale neměl signál. Musel tedy přes nouzové tlačítko výtahu zavolat o pomoc.“ Klaudie popisuje, že ve výtahu byli snad hodinu, než se nad nimi konečně rozsvítilo světlo a výtah se rozjel. „Vystupovala jsem celá rozklepaná. Patrik mi nabídl pozvání na kávu a já neodmítla.“
Z kávy byla brzy večeře. Nakonec se můj zachránce stal i mým přítelem
Poté, co Patrik pozval Klaudii na automatovou kávu, nabídl jí, že by s ní rád zašel na večeři, aby vynahradil jeho nepříjemnou chuť. „Byla jsem tak rozrušená, že bych kývla na cokoli. Navíc to znamenalo, že se mnou pojede výtahem i dolů, takže jsem byla trochu klidnější,“ říká Klaudie. I když se ukázalo, že šlo jen o malou závadu, ona od té doby výtahu nevěří.
„Na večeři mi Patrik slíbil, že bude jezdit výtahem vždy se mnou. Hned druhý den na mě opravdu čekal. Po několika společných večeřích jsem si uvědomila, že je to opravdu můj hrdina.“ Už několik týdnů jsou Patrik s Klaudií oficiálním párem. On ji doprovází z práce i do práce, aby se nemusela bát, že se opět někde zasekne. Ona mu na oplátku dává svou lásku. „Vlastně mi ten zážitek přinesl kromě strachu také konečně někoho, kdo mě má skutečně rád. Kdo ví, třeba to tak zkrátka mělo být.“
Autor: Šárka Cvrkalová
