Klára má manžela, dvě malé dcerky, je zdravá a zabezpečená. Přestože se zdá, že má celkem šťastný život, ona má pocit, že štěstí postrádá. Podle jejích slov je velká a spokojená rodina daní za všechno, co se jí v životě nedaří. Doufá, že když se svěří, najde u někoho z našich čtenářů zastání a trochu si tím alespoň její svědomí uleví.
„Zdá se, že mám všechno. Lidé nechápou, na co si pořád stěžuji. Jenomže ona šťastná rodina a peníze mého manžela nejsou všechno,“ říká Klára na začátek příběhu.
V práci se mi nedaří. Doma mám obě ruce levé
Klára se živí překládáním článků z angličtiny do češtiny. „Byla jsem v jazycích vždycky dobrá. Proto jsem začala dělat tuhle práci. Jenomže čím dýl ji dělám, tím větší problémy mám se šéfem. A to jak pracovní, tak osobní,“ svěřuje se. Kromě toho, že poslední půlrok snad Klára podle svých slov neodevzdala jediný článek bez chyby, šéf se do ní začal navážet také z osobních důvodů.
„Několikrát mě zval na rande, ale když pochopil, že jsem svému manželovi věrná, vzdal to. Od té doby mi ale komplikuje život. Strhne mi peníze za každou malou chybu, co najde v mých článcích. Občas mám pocit, že snad chyby do mých dokumentů schválně přidá, aby mi je pak mohl vytknout. Skončit v práci nemůžu, už tak jsem ji hledala snad rok. Kde bych našla něco jiného?“
Ani po příchodu z práce není Klářino štěstí o nic lepší. „Manžel vaří mnohem lépe než já. Není snad den, abych něco nepokazila. Rozbitá sklenička, rozlité víno na koberci, zlomené prsty na rukou jsem měla už snad stokrát, a to jen kvůli tomu, že se paličkou netrefím do masa.“
Možná se mi to jenom zdá, ale myslím, že větší smolař na světě není
Klára se vrací domů z práce vždy ve špatné náladě. Doma nemá na nic náladu. „Manžel tvrdí, že právě kvůli špatné náladě se mi tak nedaří. Jenomže já mám špatnou náladu proto, že se mi nedaří. Je to nějaký začarovaný kruh, ze kterého se nedokážu dostat,“ říká čtenářka. „Uvědomuji si, že jsou na tom lidé daleko hůř. To, co se děje mně, jsou vlastně drobnosti. Ale je jich tolik, že to začíná být neúnosné.“
Poslední dny se Klára kvůli svým pocitům často hádá s manželem, křičí na děti, špatně spí. Má pocit, že svou smůlu přenáší na lidi okolo sebe. „Mám strach, že přijdu o všechno dobré, co v životě ještě mám. Začínám uvažovat, že bych se se svými myšlenkami svěřila nějakému psychologovi,“ zakončuje své vyprávění.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
