Se sestrou Denisou jsme jednovaječná dvojčata. Každá máme trochu jiný styl oblékání. Já jsem spíše na růžovou, ona je moje punková verze chodící v kožených kalhotách a černé bundě. To je jediný způsob, jak nás lidé rozeznají, jinak jsme totiž v obličeji i postavou naprosto identické.
Moje sestra není temnější jenom v oblékání. Má zkrátka občas nějaký ten problém s úřady, ale je to moje blízká osoba a pomáhám jí, kde to jde. Když ztratila občanku, několikrát jsem jí půjčila tu svou, aby mohla získat práci nebo podepsat nějakou smlouvu. Peníze mi vždy vrátila, když mi dlužila, neměla jsem důvod jí nevěřit jen proto, že je občas trochu roztržitá. Jenomže nedávno jsem si uvědomila, že nás spojuje víc než jenom vzhled.
Máme stejný vkus na muže
Už půl roku mám dokonalého přítele. Věděl sice, že mám dvojče, ale jelikož se se sestrou vídáme jen málokdy, navíc obvykle, když něco potřebuje, neznal ji osobně. A asi si neuvědomoval, jak moc podobné si jsme. Já jí ovšem při společných sezeních v kavárně o Filipovi básnila, ukázala jsem jí i fotky. A očividně máme stejný vkus na muže.
Nedávno přišel Filip domů. Když jsem ho objala, ptal se mě, jak jsem to stihla tak rychle. Netušila jsem, o čem to mluví, když mi vyprávěl, že mě před hodinou potkal v centru. Prý jsem mluvila o nákupech nejméně na půl dne. Došlo mi, kde je problém a vysvětlila jsem mu, že se nebavil se mnou, ale vystřelila si z něho moje sestra. Prý si z něho nejen vystřelila. Přiznal, že když se loučili, dal jí dokonce i pusu na tvář a ona se nijak nebránila.
Zdroj: 123RF.COM
Prý to byl žert. Já tomu nevěřím
Sestře jsem okamžitě volala. Smála se, že to byl jenom vtip. Chtěla prý poznat, jak moc mě můj chlapec miluje. A vzhledem k tomu, že nepoznal rozdíl, přestože na sobě měla své metalové oblečení, měla bych si ho prý víc hlídat. Naznačila také, že takového fešáka je pro mě škoda. Praštila jsem jí s telefonem.
Později mi volala a omlouvala se, prý to byl vtip a telefonátem mě chtěla jenom provokovat. Nejsem si ale jistá, čemu mám věřit. Je navíc pravda, že se Filip nikdy nezajímal, co mám na sobě. A pokud jsem mu nepřišla divná ani v metalovém oblečení, možná o mě opravdu nejeví takový zájem, jaký by měl. Taková změna vzhledu přece člověka zarazí, ale on se tomu vůbec nedivil…
Autor: Šárka Cvrkalová
