Rodiče jsem nikdy nepoznala, proto jsem si vážila každého vztahu nebo přátelství, které mě kdy potkalo. Poznala jsem Davida, muže bez práce a peněz. Ale i přesto jsem ho milovala a on mi vyplňoval tu velkou prázdnotu svojí pravou láskou. Alespoň jsem si to myslela.
Chtěla jsem něco své
Vyrůstání v dětském domově bylo opravdu těžké. Děti sice držely pospolu, ale nebyla to ta rodina, kterou by si člověk přál. Když jsem v osmnácti letech odešla, rozhodla jsem se postavit na vlastní nohy a vydělat si dostatek peněz, abych si mohla koupit něco svého. Například malý byt, který mi bude tak akorát stačit.
Splněný sen
Zdroj: 123RF.COM
Prvním úkolem bylo najít si práci, brala jsem všechno, co mi přišlo do cesty. Začala jsem pracovat jako skladnice v marketu. Nebyla to kdo ví jaká práce, ale dobře platili. Pronajala jsem si malou garsonku a domluvila se s majitelem, že si ji posléze odkoupím. Šetřila jsem na nic téměř pět let a odkládala si každý měsíc z výplaty 10.000 Kč. Brala jsem směny navíc a konečně jsem našetřila dostatek a byt byl můj! Vybavila jsem ho stylovým a moderním nábytkem. Kov a sklo, to bylo moje! Vše jsem sladila do tyrkysové, takže barva sedačky byla jasná. Za pár dní jsem měla vše hotové. Teď už zbývá najít jen tu pravou lásku.
Seznámení u pultu
Za pár měsíců se mi podařilo splnit i tohle! Potkala jsem Davida u regálu s masem a moc se mi zalíbil. Vypadal dost ztraceně, tak jsem mu nabídla pomoc. Okamžitě zareagoval a začal mi vykládat, jak krásná žena stojí před ním a že by ji moc rád poznal. To jsem bohužel netušila, koho si to do života pouštím.
Povaleč a alkoholik
Zdroj: lightfieldstudios/123RF.COM
Náš nový vztah začal vypadat vážně a on se ke mně za několik dní nastěhoval. Přišel s příběhem, že ho bývalá přítelkyně o vše obrala a on teď žije u rodičů, než se zbaví dluhů. Samozřejmě to byly lži, ale díky své zamilovanosti jsem nic netušila. Vymlouval se i na práci a na to, že je trh teď přesycený, proto nenajde vhodné zaměstnání. Tolerovala jsem to, nechtěla jsem být sama. On jen vysedával u televize, popíjel pivo a já pracovala. Neuklízel, nevařil a chrápal klidně až do odpoledne. Začalo mi to vadit a řekla jsem mu, že s tím musí něco udělat.
Další den ráno jsem přišla do práce a tam mi oznámili, že obchod se zavírá a místo něj tu bude stát nový. Ze dne na den jsem dostala výpověď – naštěstí s tučným odstupným. Celá rozhozená jsem tu hroznou zprávu volala Davidovi, on mě uklidňoval, ať se hlavně nestresuji a dám si po cestě domů něco dobrého na zub. Já hloupá ho poslechla a než jsem se vrátila domů, měla jsem vybílený byt, nezůstal tu ani koberec! O všechno mě okradl, tolik k pravé lásce.
Autor: Monika Holemá
