O jeden šok se své rodina postarala Klára, když své blízké zaskočila oholenou hlavou. Rodiče, sourozenci a nejbližší rodina byla přesvědčena, že je Klára určitě nemocná. Jakmile se doma poprvé objevila s ostříhanými vlasy tzv. „na ježka“, rodina byla strachy bez sebe.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Klára nám do redakce zaslala e-mail. Chtěla se svěřit se zkušeností, která se jí stala. Proto si nyní i vy můžete přečíst příběh, který vás v mnohém překvapí, stejně jako překvapil nás.
Vždycky jsem měla vlasy až po zadek
„Už jako malá holčička jsem vždycky nosila dlouhé vlasy,“ vysvětluje v úvodu svého e-mailu Klára a dodává, že si její maminka na dlouhé hřívě potrpěla. „Byla na moje vlasy pyšnější než já sama,“ píše, „ona totiž měla vlasy jemné a řídké, kdežto já husté, možná mi je záviděla,“ dodává.
Od Kláry se dále dozvídáme, že si její maminka na vlasech své dcery zakládala. Když v pubertě vyslovila přání, že by chtěla změnu účesu, údajně se kvůli tomu dokonce pohádaly. Klářina maminka nechtěla ani slyšet, že by její dcera neměla své krásné dlouhé vlasy.
Chtěla jsem změnu
Když máte celý život v podstatě jeden a ten samý účes, rozhodně vás to omrzí. Je to jako ta nejlepší zmrzlina, která vám po čase stejně přestane chutnat. I Klára proto logicky toužila po změně. Věděla však, že pokud si vlasy ostříhá, maminka to ponese nelibě.
„Vždycky jsem záviděla kamarádkám, které s vlasy experimentovaly,“ svěřuje se Klára. „Na střední škole měly každý měsíc jiný účes nebo barvu,“ vysvětluje, „kdežto já ne. Já měla pořád své dlouhé rovné vlasy. Chtěla jsem změnu, ale bylo mi jasné, že máma by nesouhlasila. A to ani v době, kdy jsem již byla plnoletá,“ svěřuje se.
Jednoho dne jsem si oholila hlavu
„Moje touha po změně byla tak silná, že jsem jednoho dne vzala strojek svého přítele a vlasy jsem si oholila,“ zaskočí nás svým přiznáním mladá slečna. „Byl to osvobozující pocit, ačkoli jsem si zpočátku neuvědomovala, jak vlastně budu vypadat,“ píše. „Nikdy jsem samu sebe neviděla v krátkých vlasech, natož bez nich. A byla to fakt pořádná proměna,“ dodává.
Rodiče si mysleli, že jsem nemocná. Maminka plakala
„Pár dní nato jsem jela domů,“ vysvětluje Klára a dodává, že bydlí v jiném městě a s rodiči se neviděla dva měsíce. „Když jsem se holohlavá objevila ve dveřích, maminka začala plakat. Táta spráskl ruce a babičku málem trefilo,“ popisuje nám, jak probíhalo setkání. „Táta mi okamžitě donesl židli, všichni mi vyčítali, proč jsem jim tajila, že jsem nemocná. Mysleli si, že mám rakovinu,“ píše Klára.
„Musela jsem jim opatrně vysvětlit, že je to všechno úplně jinak,“ pokračuje. „Babičku málem odvezli, takový měla šok. Mamka brečela, nevím pak, jestli kvůli tomu, že byla ráda, nebo kvůli těm vlasům,“ píše Klára. „Všechno se vysvětlilo, ale moje holá hlava byla pro rodinu vážně šok,“ uzavírá svůj e-mail.
Autor: Nikol Kolomazníková
