Před narozením syna jsem souhlasila s manželovou nabídkou, abychom bydleli u jeho rodičů. Přišlo mi to rozumné, nemuseli jsme utrácet peníze za placení nájmu, navíc jsme se domluvili, že jen co to půjde, odstěhujeme se. Po porodu jsem byla ráda, že jsem měla tchyni po ruce, jako prvorodička jsem si s řadou věcí nevěděla rady. Byla jsem vděčná za její pomoc. Zvrat přišel v okamžiku, kdy mě začala nutit, abych svého syna uspávala Estivillovou metodou.
Syn byl od narození plačtivé miminko, chtěl se neustále nosit, a já ho tak měla často na rukou. Nevadilo mi to, ale tchyně často říkala, že na sebe tímto jednáním šiji bič. Naučila jsem syna usínat na rukou při pohupování na skákacím míči – a s tím manželova maminka nesouhlasila. Proto na mě naléhala, abych zkusila metodu, o které na internetu četla, že zaručeně funguje.
Neměla bys ho učit usínat takto, jsi sama proti sobě!
Je pravda, že jsem to neudělala zrovna šikovně. Syn si velmi rychle zvykl na usínání za doprovodu houpavých pohybů, takže jsem několikrát denně seděla na skákacím míči, kde jsem se snažila syna uspat. Někdy se to podařilo za půl hodinky, jindy za hodinu, večer to trvalo klidně i hodiny dvě.
Tchyně, která byla na dosah ruky, to neviděla ráda, měla pořád nějaké připomínky. Říkala mi, že bych ho to neměla učit, protože tím budu jen sama proti sobě. Na jednu stranu jsem věděla, že má v něčem pravdu, na stranu druhou jsem byla ráda, že jsem našla něco, co na synovo usínání fungovalo.
Četla o metodě, která funguje
Jednoho večera, právě v době usínání, za mnou manželova maminka přišla s tím, že na internetu četla o metodě, která na usínání skvěle funguje, a že to musím zkusit. Nechtělo se mi zkoušet nic nového, ale měla jsem vůči ní jistý respekt, proto jsem se k tomu nechala umluvit. Vysvětlila mi, co je zač ta Estivillova metoda a jak to vlastně celé funguje. Nelíbila se mi představa, že svého syna nechávám o samotě v postýlce plakat, ale přesto jsem souhlasila, že to zkusíme.
Estivillova metoda uspávání spočívá v tom, že dítě zvykáte na usínání o samotě. Uložíte ho do postýlky, popřejete dobrou noc a odejdete. První dny se k dítěti pravidelně vracíte co pár minut, s každým dalším dnem se intervaly prodlužují. Tato metoda se používá u dětí starších šesti měsíců, které nejsou kojené, a také je potřeba, aby na to rodiče měli nervy, není to nic jednoduchého na psychiku.
Vydržela jsem to jeden den
Podle pokynů tchyně jsem syna uložila, popřála mu dobrou noc a odešla. Začal plakat, toto neznal a nelíbilo se mu to. Vrátila jsem se po minutě, zopakovala přání na dobrou noc a opět odešla. Syn brečel a mně to trhalo srdce. Tchyně naléhala, abych počkala tři minuty, což stálo v návodu, který si našla. Pak jsem se opět vrátila a celý proces se v tomto duchu opakoval dlouhé dvě hodiny, poté syn vyčerpáním z pláče usnul.
Bylo mi příšerně, cítila jsem, že jsem jako máma selhala. Další den, když manželova máma nastoupila, že to zkusíme znova, jsem ji odmítla. Nechtěla jsem svému dítěti způsobit trauma, kterému jsem ho vystavila předchozí den. Ačkoli se na to netvářila, vrátila jsem se k uspávání na skákacím míči. O Estivillově metodě už nechci nikdy slyšet!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
