Už když jsem si Tondu brala, věděla jsem, že je výbušné povahy. Sama netuším proč, ale jako dvacetileté mi to imponovalo. Líbilo se mi, že některé věci řešil tak vášnivě. Jenže postupem let se jeho chování zhoršovalo a život vedle něho začal být nesnesitelný.
Vyletí kvůli maličkosti
Manželovi stačí velmi málo, aby vyletěl z kůže. Zpočátku jsem se snažila si na jeho chování zvyknout. A možná se mi to chvíli dařilo. Prostě jsem jeho výbušné chování ignorovala a naivně si myslela, že ho změním. Jenže to byla hodně naivní představa, které jsem neměla šanci dostát. Starého psa totiž novým kouskům nenaučíš.
Hádky jsou na denním pořádku
Zdroj: 123RF.COM
Hádky jsou v manželství normální. Snad každá manželská dvojice se někdy pohádá. Jsem toho názoru, že čas od času hádka nevadí, protože se tím pročistí vzduch. Jenže u nás jsou hádky prakticky na denním pořádku. Někdy jsou malé, jindy skoro létají talíře. Manžel je cholerik, kterého naštve úplná prkotina – když prohraje jeho oblíbený tým, když nemá vychlazené pivo v lednici, když k večeři místo kuřecího udělám vepřové. Kvůli všemu se hned hádá.
Ztratila jsem kvůli němu přátele
Kvůli manželově povaze jsem přišla i o své přátele. Nikdo totiž nebyl zvědavý na scény, které manžel předváděl. Když jsme někoho pozvali k nám domů, nedělalo mu problém na něho vystartovat, protože si kabát neodložil v předsíni, ale přehodil jej v kuchyni před židli. Proto k nám mí přátelé velmi rychle přestali chodit, nechtěli totiž snášet jeho nadávky, urážky a scény, za které jsem se strašně styděla. Během těch let, co je Tonda můj manžel, jsem přišla o všechny přátele. Nezůstal mi vůbec nikdo. Když jsem si našla někoho nového, Tonda ho svým chováním odradil.
Pořád sedíme doma
Zdroj: 123RF.COM
Na prstech jedné ruky bych spočítala, kolikrát jsem byla během posledních let někde venku, na koncertě, v muzeu nebo třeba na večeři. Pro kterékoli jiné páry je naprosto normální, že si třeba jednou do měsíce zajdou někam na jídlo. Jenže my ne. Když jsme šli v rámci oslavy výročí manželství na večeři, proměnila se v noční můru. Manželovi totiž omylem dali místo jehněčího masa hovězí, ten den bylo v oné restauraci narváno, doslova hlava na hlavě, mohlo se stát, že se v kuchyni pomíchaly objednávky, ale manžel udělal takovou scénu, že jsem odtamtud musela utéct. Tak strašně moc jsem se za manželovo chování styděla.
Nebo když jsme si jednou vyšli na koncert, lístky na mou oblíbenou kapelu mi dal manžel k narozeninám, i tehdy se příjemný zážitek proměnil v peklo. Manželovi totiž někdo v davu omylem šlápl na nohu. Kdekdo by nad tím mávl rukou, daný člověk se dokonce omluvil, ale manžel se chtěl rovnou poprat. Strašně křičel a nadával, všichni na nás koukali.
Můj život po boku cholerika
Nejsem šťastná. Manžel je cholerik. Děsím se jeho výbušné povahy. Stydím se za jeho chování, proto raději sedím doma na zadku, než abych riskovala, že zase něco vyvede. Někdy se ptám sama sebe, co je tohle za život?!
Autor: Nikol Kolomazníková
