Článek, který nám zaslala čtenářka Karolína, by mohl být inspirací pro ty, kteří se trápí kvůli nepříjemnostem v životě. Ona totiž dokazuje, že i když vám osud hází klacky pod nohy, pokud jste optimista, v životě si vždy najdete něco krásného. A tak i přesto, že Karolíně zemřeli oba rodiče, její kamarádka bojuje se zákeřnou nemocí a děti se trápí se školou, ona se na všechny kolem sebe usmívá a rozdává pozitivní energii.
Před dvěma roky mi zemřeli rodiče. Kamarádka bojuje s rakovinou
„S rodiči jsem měla vždy dobrý vztah. Stejně tak mé děti. Synovi je dnes devět, dceři sedm. Smrt mojí matky nesli téměř hůř než já,“ vypráví Karolína. „Nejhůř ale dopadl otec, který se se smrtí manželky nedokázal smířit a po dvou měsících truchlení se předávkoval prášky. Dětem jsem pravou příčinu jeho smrti neřekla, ale starší syn si asi pravdu domyslel.“
Karolína se se smrtí rodičů smiřovala jen těžko. Řekla si ale, že truchlit nemá smysl. „Brala jsem děti na výlety a kupovala jim hračky, aby snadno zapomněly. To vlastně pomohlo i mně samotné. Rodiče jsem milovala, ale truchlení mi je nevrátí.“
Další šok přišel před půlrokem. Karolínina nejlepší kamarádka jí oznámila, že má rakovinu. Podle doktorů to vypadá, že ji čeká chemoterapie, ale ani pak není jisté, že se z nemoci dostane. „Říkala jsem si, že to už je na jednoho člověka trochu moc. Naštěstí mám skvělého manžela, který mi vždy dokáže zvednout náladu, a taky dostatek životní energie, která mě drží nad vodou i přes to všechno špatné, co se v mém životě děje.
Syna ve škole šikanují. Dcera si nedokáže najít kamarády
Aby toho všeho nebylo málo, mají Karolíniny děti ve škole problémy se začleněním do kolektivu. „Můj syn je kvůli smrti dědečka s babičkou přecitlivělý. Ve škole se mu proto děti smějí, že je bačkora. Dokud to byl jenom posměch, chodil domů s pláčem a vždy jsme to vyřešili rozhovorem. Jenomže jednou přišel dokonce s modřinou pod okem. Kluci ho prý zbili, jen tak, bezdůvodně.“ Karolína řešila problém s učitelkou, která syna přeřadila do jiné třídy. „Násilníci byli potrestáni třídní důtkou a můj syn teď chodí do třídy B místo do A. Jenomže ani tam si nedokáže najít moc kamarádů.“
Stejně je na tom o dva roky mladší dcera, která sedí v lavici sama a s nikým se nebaví. „Nikdo jí sice neubližuje, ale ani se s ní nechtějí bavit. Když se pokusí s někým navázat konverzaci, oni ji vždy odeženou a nechtějí si s ní povídat,“ říká Karolína.
Zatímco normální matka by se v takovém množství problémů ztrácela, Karolína se snaží s rodinou všechno vyřešit. „Manžel mě podporuje, jezdíme po výletech, snažíme se do života vkládat veškerou energii a předat ji i našim dětem. Jenom díky mé neutuchající životní energii dokážu snášet vše, co se mi v životě děje.“
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
