Už jako malá holka jsem byla zakřiknutá. Domácnosti vládl autoritativní otec a my s mámou jsme se situaci chtě nechtě přizpůsobily. Naučila jsem se příliš neprojevovat a své názory si nechávat pro sebe.
Na základní škole jsem byla často terčem šikany ostatních dívek, které se mi vysmívali pro mé silné brýle a křivé zuby. Netušila jsem, že moje nízké sebevědomí mi pomůže posílit až osudová chvíle, kdy se mě pokusí někdo násilím zmocnit.
Cesta z práce jako každá jiná
Zdroj: 123RF.COM
Pracuji na směny jako zdravotní sestra v nemocnici. Často se vracím domů brzy ráno. Jedna taková cesta mi změnila život. Onoho zimního rána byla ještě úplná tma. Procházela jsem po kraji parku a těšila se domů do tepla a pohodlí postele. Zaslechla jsem za sebou zrychlující se kroky a než jsem se stačila otočit, sevřely mě zezadu cizí paže.
Snažila jsem se vykřiknout, ale vlhká dlaň mi zacpala pusu. Jsem drobná a nevážím víc než padesát kilo, takže moje muší váha byla pro útočníka výhodou. Ač jsem se kroutila a kopala, táhl mě neznámý muž za sebou do křoví mimo hlavní pěšinu.
Boj o život
Srdce mi bušilo jako splašené. Muž mě přimáčkl na strom, jednou rukou mi držel ruce zkroucené za zády a druhou mi strčil pod kabát. „Nebraň se.“ chrčel. Tiskla jsem k sobě nohy co to šlo, ale celým tělem mě navalil na strom až jsem nemohla dýchat a kolenem se mi tlačil mezi stehna. Začal si rozepínat a stahovat kalhoty. Nešlo mu to a tak mi pustil ruce a to byla moje chvíle.
Rukama jsem se opřela vší silou o strom a zády ho odstrčila. Zavrávoral a ta vteřina mi stačila k útěku. Ze všech sil jsem pádila k hlavní ulici. Slyšela jsem, jak za mnou nadává. Měl kalhoty u kolen a to mi dalo možnost náskoku. Doběhla jsem na zastávku tramvaje, kde postávalo pár lidí a zhroutila se na lavičku.
Vítej zpátky ztracené sebevědomí
Na policii, kde jsem útok nahlásila, mi dali kontakt na psycholožku, která se specializuje na oběti trestných činů. Navštívila jsem ji, protože jsem opravdu potřebovala o svém zážitku mluvit s někým nezaujatým. Byla to ta nejlepší volba. Pomohla mi vypořádat se s prvotním šokem, ale doporučila mi i kurz sebeobrany pro ženy.
Stydlivost mi bránila, ale nakonec jsem se odhodlala a to mi změnilo život. Kromě skvělé party a nových kamarádek jsem se naučila za sebe postavit a umět se ubránit. Moje sebevědomí vzrůstalo s každým tréninkem. Nechala jsem si opravit zuby, pořídila kontaktní čočky a zašla po letech ke kadeřníkovi. Když jsem se prohlížela v zrcadle módního obchodu v nových šatech, skoro jsem se nepoznávala. Z ošklivého uťáplého káčátka se stala hezká, sebevědomá, mladá žena.
Autor: Svatava Pokorná
