Kamila (47): Pro rodinu jsem byla služka. Když jsem onemocněla, nehnuli pro mě prstem

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
zena 11
zena 11

Paní Kamila se s námi podělila o svůj příběh. Svěřila se nám s tím, že svého manžela a své syny miluje nadevše a byla by pro ně schopná udělat cokoliv. Je toho názoru, že se to přece od milující manželky a matky očekává. Za svou lásku si nyní nese následky.


Svou snahou, aby se měli dobře a nic jim nechybělo, jsem ale způsobila, že zpohodlněli a nevnímali mě jako matku nebo manželku, ale jako služku. A to se mi jednou nepěkně vymstilo.

Pro manžela a děti jsem dělala první poslední

Moje tři děti a milující manžel jsou moje všechno. Kdybych mohla, snesla bych jim modré z nebe. Byla to moje vina, že jsem si je tak rozmazlila. Odmalička jsem po klucích nic nechtěla, a to ani v době, kdy již dorůstali do věku, ve kterém by mohli s leckterou prací doma pomoci. Jenže to já nechtěla a místo toho jsem všechno dělala za ně.

Nedočkala jsem se vděku, který bych si určitě zasloužila. Rodina ke mně začala přistupovat jako ke služce, která skáče, jak oni pískají.

Cítila jsem, že si mě vůbec neváží

Zdroj: 123RF.COM

Synové postupně rostli, procházeli pubertou a přicházely první neshody mezi námi. Často jsem z jejich chování ke mně cítila, že si mě ani trochu neváží. Byla jsem pro ně samozřejmost. Byla jsem pro ně čisté prádlo, převlečená postel, teplá večeře a uklizený pokoj. Mnohdy jsem přemýšlela, jestli si vůbec uvědomují, co všechno pro ně dělám. A přitom bych nemusela! Ani jeden ze synů, ani manžel neměli nemocné ruce, tudíž by si dokázali sami uklidit, sami ustlat nebo sami donést prádlo z pokoje do koupelny.

Jenže to oni ne. Nikdy to dělat nemuseli a sami od sebe s tím nehodlali začít. Několikrát jsem uvažovala nad tím, jestli by se postarali oni o mě, kdyby na to jednou došlo. A ono na to opravdu došlo.

Musela jsem se o sebe starat sama

Zdroj: 123RF.COM

Jednoho dne se mi udělalo špatně. Bylo to zrovna v práci, kde mi pohotová kolegyně zavolala sanitku. Verdikt lékaře zněl jasně: totální vyčerpání organismu. Měla jsem nařízený přísný klidový režim, který jsem si naštěstí vydupala u nás doma, protože pobyt v nemocnici pro mě byl stresující. Naivně jsem si myslela, že se o mě moji čtyři kluci postarají. Jak šeredně jsem se spletla!

Klidový režim jsem se snažila poctivě dodržovat. Zčásti také proto, že mi lékař pohrozil dalšími možnými komplikacemi, které by mohly nastat, pokud bych klid porušila. Jenže ani manžel, ani moje tři děti mi s ničím nepomohli. Ve dřezu se kupilo špinavé nádobí, na které ani jeden z nich nesáhl. Koupelna přetékala špinavým prádlem, které nikdo nevypral. Když jsem je prosila, aby mi uvařili čaj nebo donesli něco k jídlu, čekala jsem někdy i hodiny a stejně nikdo nepřišel, protože se zapomněli u televize, herní konzole nebo u počítače.

Jednoduše pro mě nehnuli ani prstem, a já tak měla dost času přemýšlet. Až se moje tělo uzdraví a já opět naberu ztracené síly, svůj přístup k těm mým klukům změním. Od základu. Strašně mě zklamali a nezaslouží si, abych je donekonečna obskakovala.

Fotografie jsou pouze ilustrační. Paní Kamila se obrátila na redakci a poslala nám svůj příběh prostřednictvím elektronické pošty.
Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články