Julie je s Jonášem teprve necelé dva roky. Přesto se bála, že má její přítel milenku. Pravidelně totiž dvakrát do měsíce odjížděl na víkend pryč, aniž by se Julii svěřil, kam má vlastně namířeno. Juliina nejlepší kamarádka Pavlína pak mladé dívce nasadila brouka do hlavy – prý za tím určitě bude jiná žena.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Julie tak byla plná pochybností. Jonáš i nadále každý druhý víkend mizel a ona neměla tušení, kam vlastně jezdí. Ačkoli se bála, že je za tím milenka, neodvážila se na to Jonáše zeptat. Několik měsíců tak žila v neustálém strachu, že ji jednoho dne opustí.
Dva víkendy v měsíci jsme trávili každý sám
Začali jsme spolu s Jonášem bydlet teprve před rokem. Do té doby jsme každý bydleli v pronájmu s kamarády a vídali jsme se na střídačku – jednou u mě doma, jednou u něho.
Zpočátku mi vůbec nedocházelo, že se dva víkendy v měsíci vůbec nevidíme. Nebyli jsme jako ty páry, které spolu tráví každou minutu.
Když jsme spolu ale začali bydlet, už mi nemohlo uniknout, že Jonáš každý druhý víkend v měsíci odjíždí. Vždycky tvrdil, že jede s kamarády na pánskou jízdu na chatu.
Kamarádka mi nasadila brouka do hlavy
Nejdříve jsem to neřešila, jenže když se situace každý měsíc opakovala, svěřila jsem se kamarádce Pavlíně. Je to moje nejlepší přítelkyně už mnoho let, mohu jí říci cokoli, proto jsem neváhala a o tomto jí řekla.
Pavlína na to měla jasný názor: Jonáš má určitě milenku. Nasadila mi tak brouka do hlavy, mě totiž do té chvíle nenapadlo, že by za tím mohla být jiná žena. Věřila jsem Jonášovi, že jezdí s kamarády na chatu. Podle kamarádky to ale byla jedna velká lež.
Opět tvrdil, že jede na chatu. Já mu ale nevěřila
Když mi Jonáš v pátek odpoledne opět tvrdil, že jede s kamarády na chatu, tvářila jsem se klidně. Nevěřila jsem mu. Proto jsem ho jela s Pavlínou sledovat, abych konečně zjistila, kam vlastně jezdí.
Byla jsem připravena čelit tváří v tvář jeho milence, se kterou bych si to vyřídila po svém. Obavy z nevěry potvrdila skutečnost, že Jonáš z města odjel sám.
Žádného kamaráda s sebou nevezl a odjel do 100 km vzdáleného města, kde zastavil před velkou budovou, která vypadala jako nemocnice. Ptala jsem se sama sebe, co za tím vězí. A pak jsem zjistila pravdu.
Styděl se přiznat, že má bratra v ústavu
Jonáš nejezdil na chatu s kamarády, jak mi tvrdil. Neměl však ani milenku, jak tvrdila moje kamarádka. Zjistila jsem, že má mladšího bratra, který je od narození velmi vážně postižený.
Když se rodiče přestali zvládat o něho starat, umístili ho do speciálního ústavu, kde měl tu nejlepší péči. Jonáš za ním pravidelně jezdil, ubytoval se zde v hotelu a trávil s bratrem víkend. Styděl se mi to přiznat, protože měl strach, že bych pravdu neustála.
Autor: Nikol Kolomazníková
