Ačkoli ji manžel upozorňoval, že to vůbec není dobrý nápad, Jitka ho neuposlechla a nyní ví, že měl pravdu. Navzdory jeho přesvědčení udělala něco, čeho zpětně lituje. Nyní již ví, jakou chybu udělala, a teď za ni musí pykat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Manžel paní Jitky byl od začátku proti tomu, co se jeho žena chystala udělat. Byl si jistý, že to nedopadne dobře. Jitka mu nevěřila a nyní je z celé situace velmi nešťastná.
Když jsem s tím nápadem přišla, manžel byl okamžitě proti
Moje maminka na tom nebyla zdravotně nejlépe a se sourozenci jsme se dohodli, že by bylo vhodné, aby si ji některý z nás vzal k sobě.
Padlo to na mě, protože jsem jako jediná měla rodinný domek, kdežto oba moji sourozenci žili v pronajatých bytech.
Když jsem s tímto nápadem přišla za manželem, dotklo se mě, že byl od začátku proti. Hned mi řekl, že to není dobrý nápad a že s tím nesouhlasí.
Navzdory manželovu názoru jsem to udělala
Několik dní jsme se kvůli tomuto tématu s mužem hádali. Já se cítila dotčeně, že zbrojí proti mé mamince, a on si stál za svým, že společné soužití nebude dělat dobrotu.
Nakonec jsem se stejně zařídila po svém. Nedala jsem na manželova slova a maminku k sobě přestěhovala. Týden se mnou nemluvil.
Spory s manželem mě trápily, na druhou stranu mě těšilo, že mám maminku pod dozorem. Netušila jsem, že jednoho dne budu muset uznat, že měl manžel pravdu.
Soužití s maminkou začalo nabírat špatný směr
Nejdříve bylo všechno v pořádku. Maminka nám byla vděčná, že jsme jí nabídli domov, a manžel se po pár týdnech uklidnil.
Myslela jsem si, že odteď bude všechno v pohodě. Jenže nebylo. Jakmile se u nás moje maminka rozkoukala, usmyslela si, že o všem může rozhodovat.
Jednoho dne jsem se vrátila z práce a našla ji, jak mi přerovnává celou kuchyň. Všechno bylo úplně jinde, než jsem byla zvyklá. Když jsem se proti tomu ohradila, ještě se urazila.
Za své rozhodnutí nyní trpím. Měla jsem poslechnout muže, měl pravdu
To však nebyl jediný karambol. Ačkoli jsme mamince do pokoje pořídili její vlastní televizi, často chodila do obýváku a přepínala na jiný program. A manželovi se to samozřejmě nelíbilo.
Jindy zase rozhodla, že právě teď chce jet do města, protože něco nutně potřebuje, ačkoli jsme jí předem oznámili, že ten den jdeme ke kamarádům na oslavu.
Společné soužití se proměnilo v peklo. Nyní již vím, že jsem měla manžela poslechnout, protože měl pravdu. Co mám ale nyní dělat? Přece nemůžu vlastní mámě říci, aby se odstěhovala. To si nemohu dovolit.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Odpověď, co v takových situaci dělat, není vůbec jednoduchá Na jedné straně je touha postarat se o svého stárnoucího rodiče, na kterém nám záleží, a možná i určitá povinnost se o něj postarat, protože je to koneckonců někdo, kdo nás vychoval a staral se o nás a chceme mu to oplatit.
Je nepochybné, že stejně jako malé dítě, bude i starší rodič zátěží pro domácnost a vztah s partnerem. Na druhé straně máme tedy právo na vlastní život a štěstí. Tyto dva úhly pohledu jsou mnohdy neslučitelné a každý člověk se musí zachovat podle svého vlastního uvážení, svých hodnot a priorit.
Nutno zohlednit i samotný pohled staršího rodiče. Stárnoucí člověk může mít pocit, že je zbytečný a hledá způsoby, jak být pro své okolí užitečný a hodnotný. To se někdy může projevit i nadměrným zasahováním do vztahu a aktivit v domácnosti, které paní Jitka umiňuje. Stejně tak lze očekávat zvýšenou touhou po komunikaci, která může být pro mladší generaci někdy náročná, neboť nemusejí nacházet společná témata k hovoru.
V některých případech se můžeme setkat s řešením v podobě domovů pro seniory. To má samozřejmě své výhody i nevýhody, jak pro nás, tak pro staršího rodiče. V takových případech je velice podstatná komunikace, pravidelný kontakt a zájem o rodiče.
