Jiří (45): Ostatní to berou jako samozřejmost, já za to musím platit. Je to ponižující

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz 15
muz 15

Jiřímu trvalo dlouho, než se odhodlal nám do redakce napsat. Nakonec nad jeho nerozvážností zvítězila potřeba se někomu svěřit. Za kamarádem se svým trápením jít nemůže, cítil by se před ním totiž trapně.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

My jsme na přání pana Jiřího pozměnili jména a jeho příběh zveřejníme. I vy si proto můžete přečíst, co ho nejvíce trápí. Jeho přiznání jistě zaskočí i vás.

Nikdy jsme s tím neměli problém

Simonu jsem poznal, když mi bylo 22 let. Dva roky poté jsme se vzali a po necelém půlroce očekávali prvního potomka. Za dveřmi ložnice jsme nikdy neměli problém. Dokonce ani v těhotenství Simonu nepřešly jisté chutě.

Nic se na tom nezměnilo ani po porodu druhého dítěte. I tehdy byla moje manželka velmi náruživá a ve skutečnosti to byla ona, kdo se intimností dožadoval.

Najednou přišel zlom a já to nechápal

Šest let po narození druhého syna ale přišel zlom. Přišel naprosto nečekaně, že jsem to vůbec nechápal. Simona mě najednou začala v ložnici odmítat. Přisuzoval jsem to únavě a nějakou dobu se její snížené libido snažil respektovat. Děti rostly a už s nimi nebyla taková práce, přesto však četnost našeho milování nerostla. Ba spíše naopak. Dokonce mě napadlo, jestli moje žena někoho nemá.

Chtěla po mně něco, co jsem nečekal

Před čtyřmi lety přišla Simona s nečekaným požadavkem. V první okamžik mě napadlo, že si dělá legraci. Jenže ona se nesmála a mně úsměv z tváře také rychle zmizel. Opravdu to myslela vážně?! Byl jsem v šoku. Moje žena mi řekla, že chce za naše milování peníze. A pokud jí je nedám, nic nebude. Jelikož mám své potřeby, tehdy jsem jí poprvé zaplatil.

Bez peněz se ničeho nedočkám

Abych byl upřímný, tehdy jsem si za dveřmi ložnice vůbec neužil. Stále jsem musel myslet na to, že si moje žena nechává platit za něco, co je v manželství naprosto normální. Jenže se to stalo pravidlem. Pokud jsem ještě předtím, než k něčemu došlo, nevytáhl peníze, ničeho jsem se nedočkal. Začal jsem tak své ženě za naše milování pravidelně platit.

Trapně by se měla cítit ona. Ale jsem to já, kdo je ponížený

Často nad tím přemýšlím a ptám se sám sebe, proč do toho žena tahá peníze. Nemá jich nedostatek, nežijeme si špatně. Přemýšlel jsem, že ji třeba už nepřitahuji a ona ty peníze bere jako kompenzaci za to, že se do milování se mnou nutí.

Měla by to být moje žena, která by se měla cítit trapně, že si za intimnosti v manželství bere peníze. Nevím proč, ale jsem to já, kdo se cítí poníženě, že své ženě musí platit za něco, co je pro jiné manžele samozřejmostí.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články