Jindra se se svým synem snažil vždycky vycházet. Jenomže otcovství se mu zkrátka nedařilo. Podle toho, co nám napsal, se výchova dařila spíše jeho ženě, zatímco on byl donedávna Emilovi jenom k smíchu. Všechno se změnilo poté, co jsem si přečetl jeho zprávy ze sociálních sítí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Je mu patnáct. Nikdy mi neřekl jinak než otče. Zatímco moje žena si s ním vždycky věděla rady, mě nikdy neposlechl. Ona řekla dvě slova a Emil okamžitě věděl, že je zle. Ale mě vážně nebral, ať jsem se snažil jakkoli. Teď mám konečně jeho respekt, ale stydím se za to, jakým způsobem jsem toho docílil.
Nedokázal ve mně najít autoritu. Chtěl jsem jenom znát jeho zájmy
Jindra se podle svých slov snažil být dobrým otcem. S manželkou o synovi hodně mluvil a pátral po tom, co má Emil rád a čeho se bojí. „On sám mi nikdy nic neřekl. Ženě se svěřoval, mě ale sotva pozdravil. Když něco provedl, moje zákazy nic neznamenaly,“ říká čtenář.
Nikdy vlastně pořádně nepochopil, proč z něho, jako z muže, neměl jeho syn respekt, zatímco matku poslechl. „Neudělal jsem podle mě nic špatně, jen jsem chtěl, aby mě uznával a poslouchal. Ale on ke mně byl vždycky drzý a choval se odtažitě. Proto jsem jednou navštívil jeho pokoj a pátral po tom, co má syn rád.“
Jindra tvrdí, že se Emila ptal mockrát. Chtěl mu koupit nějaký dárek, získat si jeho pozornost, zároveň být ale otcem, kterého Emil poslechne, když mu něco zakáže. „Když byl doma, do pokoje mě skoro nepustil. Myslel jsem, že zjistím, co má rád a na co se zaměřit,“ popisuje Jindra.
V otevřeném počítači se brzy začetl do konverzací s dívkou, která se Emilovi líbila. „Narazil jsem na spoustu stránek, o kterých by asi Emilova matka vědět neměla. To jsem pak použil proti němu. Zároveň jsem mu ale ukázal, jak má usilovat o dívku.“
Nejdřív byl naštvaný, pak si ale nechal poradit
„Když přišel Emil domů, oznámil jsem mu, že s ním chci mluvit. Řekl jsem mu, že pokud se mu líbí dívka, měl by na ni zkusit nějaké mé zaručené triky. Nejdřív se naštval, že jsem mu četl konverzace. Potom mi vyčetl, že mu nemám co radit. Já měl ale eso v rukávu.“
Jindra přiznává, že syna vydírat nechtěl. Jinak to ale podle jeho slov nešlo. „Když pochopil, že o jeho puberťáckých aktivitách vím, prosil mě, abych to neříkal mámě. Slíbil jsem mu, že je to jen mezi námi chlapy. A najednou se jeho přístup změnil,“ říká Jindra.
Emil si najednou nechal ochotně radit, jak by měl dívce říci, že se mu líbí. Dokonce přijal pozvání na hokej, na který Jindra koupil lístky. „Nevím doteď, jestli se mě bojí, protože bych mohl říci matce jeho tajemství, nebo jestli mi skutečně začal věřit, když jsem slíbil, že nic neprozradím,“ přiznává se čtenář.
I když si Emilův respekt získal trochu podlým způsobem, syn ho od toho dne poslouchá a uznává. „Stydím se za to, jak jsem klesnul, že vlastnímu synovi lezu do soukromí. Ale konečně mám pocit, že jako rodič za něco stojím.“
Autor: Šárka Cvrkalová
