Jana si ve svém životě prošla těžkými situacemi. Všechny byly navíc o to horší, že byla odloučena od muže, kterého milovala. Její příběh má ale naštěstí šťastný konec. Naší redakci se svěřila s tím, že receptem na spokojené manželství je především porozumění.
„Původně jsem pracovala v malém hotelu jako kuchařka, pokojská a uklízečka. To byly krásné roky, jenomže majitel podnik prakticky propil a já byla nucena změnit místo,“ začíná Jana s vyprávěním.
Začala jsem pracovat v obchodě v Praze
Jana nastoupila jako brigádnice do obchodního řetězce. Nejhorší na tom všem pro ni bylo, že byla odloučena od manžela. „Jako brigádníky nás honili z prodejny na prodejnu, takže jsem mnohdy musela střídat ubytování. To by na tom všem ale nebylo to nejhorší,“ popisuje situaci.
Problém byl v tom, že na ubytovnách nikdo neřešil, kdo s kým na pokoji bydlí. „Míchali nás klidně mladé se staršími. A já měla potřebu svého vlastního klidu, protože mi tou dobou bylo padesát, zatímco mladé holky se chtěly především bavit. Bylo to opravdu únavné.“
Našla jsem si podnájem u žárlivého muže
Zdroj: 123RF.COM
Jana si postupem času uvědomila, že život na ubytovnách vše jenom komplikuje. Proto se rozhodla hledat stálý podnájem a do práce dojíždět na všechny strany. „Začala jsem bydlet u jednoho muže, co potřeboval vypomoci s nájmem. Myslela jsem, že to bude nejlepší řešení, a navíc tím někomu pomohu.“
Jana se ale šeredně přepočítala. Kdykoli totiž zašla s někým ven na kávu, nájemce se začal vyptávat a dělal jí žárlivé scény. Po půl roce tedy společné soužití vzdala a našla si konečně vlastní byt.
Konečně mi nikdo nehlídal můj život
„Bylo to osvobozující. Manžel mohl jednou za čtrnáct dní přijet. Nikomu jsme nepřekáželi a nikdo mě nehlídal. A po třech letech se konečně přistěhoval za mnou,“ říká Jana. Žije teď s manželem spokojeně v Praze. Podle jejích slov odloučení jejich manželství dokonale utužilo. Jana dál pracuje v obchodním řetězci. Se svým mužem je už přes krásných třicet let a nestěžuje si na nic. Všechno zlé je konec konců k něčemu dobré.
Autor: Šárka Cvrkalová
