Razím heslo: věk je jen číslo. Nikdy jsem neměla ráda to škatulkování, kdy jste na některé věci příliš mladá, na jiné zase až moc stará. Tohle můžete, tohle nesmíte. Žiji jenom jednou a nehodlám se omezovat nějakými pravidly nebo cizími lidmi. Dělám si věci po svém.
Co budeš dělat na diskotéce?!
Jednou v neděli jsem pozvala dceru s rodinou na oběd. Během jídla, kdy konverzace příjemně plynula, jsem se dcery zeptala, kde se ve městě konají diskotéky. Div jí nezaskočilo, jak se začala smát. „Prosím tě, mami. Co bys zrovna ty dělala na diskotéce? Nejsi na to náhodou už moc stará?“ zněla její otázka, při které si s mým zeťákem vyměnili pobavené pohledy. „Chci se jít pobavit, zatancovat si“ odpověděla jsem. A hrdě dodala, že stará se teda ještě rozhodně necítím!
Na svůj věk se necítím. A ani tak nevypadám!
Ženy byste se na věk nikdy ptát neměli. Ale jen mezi námi – je mi 52 let. Ale necítím se na to. Udržuji se, pečuji o sebe. Nevypadám jako typická babička s šedinami a šátkem okolo hlavy. Dávám si záležet na výběru oblečení, pečlivě se líčím. Dceři bych to nepřiznala, ale na ulici se za mnou otáčí i mladí kluci. A mně jejich pozornost nesmírně imponuje!
Babča si vyšla do klubu
Zdroj: 123RF.COM
I přes dceřin výsměch jsem si v pátek večer poprvé vyrazila do klubu. Oblékla jsem se tak, jak se to do těchto podniků nosívá: krátká sukně, top s výstřihem, pod to push-upku a boty na podpatku. Posadila jsem se k baru, objednala si pití a rozhlížela se. Pak si ke mně přisedl takový mladíček, odhadem mu mohlo být tak 30 let. Pozval mě na drink a já přijala. Slovo dalo slovo, příjemně jsme si povídali. Bylo na něm vidět, že by měl zájem. A já nebyla proti. Po několika společných koktejlech jsme skončili nejdřív na parketu a pak u mě doma. Asi vám nemusím popisovat, jak probíhala noc…
Chytila jsem druhý dech!
Od té doby chodím na diskotéky pravidelně, každý týden. Vždycky se pěkně obléknu, hezky se nalíčím a jdu lovit. Hanka, to je moje dcera, se na to dívá nelibě a dokonce až znechuceně prohlašuje, že jsem chytila druhý dech a užívám si se zajíčky. A já se tomu nebráním. Je mi 52 a na sezení v křesle s pletacími jehlami se ještě nechystám. Ani zdaleka. Místo toho si na diskotékách užívám pozornost mladých mužů, kteří mi lichotí, flirtují se mnou. A když to jde dobře, užijeme si a pak si nezavoláme. Na tohle totiž nemám věk – nemám zapotřebí čekat jako nějaká náctiletá nanynka na telefon nebo smsku, jestli si frajer ještě někdy vzpomene. Užívám si. A takhle mě to baví!
Autor: Nikol Kolomazníková
