Jana (35): Přítel se bál mého psa. Dnes ho má radši než mě

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zena pes
zena pes

Láska ke zvířatům se se mnou táhne už od mého dětství. Prvního psa jsem dostala už v šesti letech – byla to křížená fenečka a jmenovala se Sára. Od té doby mi celý život dělají psi společnost. Teď si neumím představit život bez svého psího kamaráda Maxe. Je to labrador a parťák pro život. Když jsem začala chodit s Martinem, musela jsem Maxe často nechávat doma, protože se ho přítel bál.

Špatný zážitek z dětství

Max byl až do chvíle, kdy jsem potkala Martina, středobod mého vesmíru. Trávila jsem s ním veškerý volný čas a každou minutu věnovala jen svému čtyřnohému kamarádovi. Pak jsem poznala Martina, a jelikož ten měl ze psů hrůzu kvůli ošklivému zážitku z dětství, musela jsem svůj volný čas začít dělit dvěma. Maxovi jsem tak věnovala o poznání méně času, což mě strašně mrzelo. Na druhou stranu jsem ale chtěla trávit volné chvíle se svou novou láskou – do Martina jsem totiž byla zamilovaná až po uši.

Postupně si na sebe zvykali

Zdroj: 123RF.COM

Martin se Maxe bál a Max zase na Martina žárlil. Psi nejsou hloupí a můj psí miláček velmi rychle pochopil, že jsem ho kvůli Martinovi přesunula na vedlejší kolej. Začátky jejich seznamování se proto nesly v dost napjatém duchu a já byla štěstím bez sebe, když si na sebe po několika měsících konečně začali zvykat. Najednou už jsem mohla brát Maxe na naše procházky a toulky přírodou a s láskou v očích jsem sledovala, jak si k sobě ti dva moji hoši konečně nachází tu správnou cestu.

Začali jsme spolu bydlet. Všichni 3!

Po roce vztahu se ke mně Martin nastěhoval. Na začátku by mě tenhle scénář ani ve snu nenapadl, vždyť Martin se psů tak strašně bál, že se k nim jen odmítal přiblížit a najednou měl s jedním velkým chlupáčem sdílet domácnost?! Neuvěřitelné! Prvních pár dní si sice museli ujasnit, kdo z nich má tady navrch, protože přeci jen Max měl pocit, že on je pánem domácnosti, ale velmi rychle se sžili a začali jeden druhého vedle sebe (a vedle mě) respektovat. Byla jsem neskutečně moc šťastná, konečně jsem měla svou lásku i svého psa pořád u sebe. Co víc jsem si mohla přát?

Teď jsem na druhé koleji já

Postupem času jsem si ale začala všímat, že mě Martin kvůli Maxovi odsunuje stranou a najednou jsem se na oné druhé koleji ocitla já. Moji dva kluci spolu tráví hodně času o samotě, chodí spolu na procházky, když jsem v práci, válí se spolu na gauči a někdy to dokonce vypadá tak, že mě k životu vůbec nepotřebují. O Maxově lásce a věrnosti ke mně nemám sebemenší pocit, ale u Martina začínám váhat, jestli mého psa náhodou nemá radši než mě.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články