Jan (48): Naše společné úspory jsem půjčil příteli, který záhy zmizel. Nevím jak to říct své ženě

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muzvdepresi
muzvdepresi

Člověk by si měl dávat pozor na to, komu svěří svou důvěru. Jak jsem se poučil, i ten nejlepší kamarád může být zrádce a vždy je dobré mít nějakou tu záruku. Jenomže já naletěl a teď je pozdě sypat si popel na hlavu. Zklamal jsem se v tom, komu jsem věřil nejvíc a myslím, že mě to může stát i manželství, pokud to celé praskne.


Bořek byl můj kamarád už od dětství. Chodili jsme na stejnou základní školu, později na střední. Na vysokou jsem se nedostal, ale i tak jsem se s ním scházel po večerech u karet a záviděl mu, že může dál studovat. Jenomže ho ve třetím ročníku vyhodili za nevhodné chování a nebylo mu vlastně tak co závidět. Ani potom jsem na něho ale nezměnil názor. Začal pracovat jako barman v jednom podniku u nás ve městě a já se postupem času díky konexím stal zástupcem ředitele jedné obchodní firmy.

Zdroj: 123RF.COM

Situace se obrátila. Požádal mě o půjčku

Všechno bylo najednou jinak. To, co jsem záviděl já jemu, záviděl najednou on mně. I tak jsme ale celé ty dlouhé roky zůstali přáteli a z toho, jak si vzájemně závidíme, jsme si dělali legraci. Jenomže asi před třemi měsíci za mnou přišel s tím, že bar už tolik neprosperuje a proto mu snížili plat a on kvůli exekuci přijde brzy o střechu nad hlavou. Poprosil mě, jestli bych mu nepůjčil přes sto tisíc, které by mi brzy vrátil.

Sice jsem váhal, ale tušil jsem, že kdyby to bylo naopak, on by se na mě nevykašlal. Problém byl, že tolik peněz jsem sám neměl. Na mém společném účtu s manželkou ale ležela zhruba taková částka, kterou po mně Bořek žádal. Žena se v bankovnictví nevyzná a nikdy na účet nechodila, věděla jenom, kolik peněz tam tak zhruba je. Myslel jsem, že za měsíc budou tisíce zpátky a ona si ani ničeho nevšimne a tak jsem souhlasil.

Měl jsem se pojistit alespoň ručně psanou smlouvou. Teď lituji

Zdroj: 123RF.COM

Šel jsem do banky a peníze vybral. Bořek děkoval se slzami v očích a sliboval, že do čtrnácti dnů je sežene zpátky. Já netušil, jak to chce udělat, ale věřil jsem kamarádovi, který mě nikdy nezklamal. Bohužel jsem mu neměl věřit jenom na základě slovní dohody mezi námi dvěma. Druhý den jsem se totiž Bořkovi nedovolal na mobil. A ani třetí den, ani čtvrtý. U něj doma mi nikdo neotevřel. Jako by se po něm slehla zem.

Chtěl bych jít s problémem na policii, jenomže nemám žádný důkaz, že jsem mu peníze půjčil. Navíc, kdybych do toho zatáhl policii, hrozilo by, že se o tom dozví moje žena. Už tak se poslední dobou hádáme a já se bojím, že by to mohla být poslední kapka a důvod k rozvodu. Přemýšlím, jak peníze seženu, aniž bych musel kdy říkat, co se stalo.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články