Peníze nejsou všechno a dokonce se o nich říká, že kazí charakter. Když je ale nemáte a teče vám do bot, jste kvůli nim schopni dělat věci, na které nejste zrovna dvakrát pyšní. I já byla kvůli nedostatku financí nucena udělat něco, za co se budu stydět do konce života.
S babičkou jsme vždycky měly dobrý vztah
Babička pro mě odjakživa byla vzorem. Už jako malá holčička jsem s ní trávila spoustu času. Měly jsme spolu velmi dobrý vztah, troufnu si tvrdit, že dokonce daleko lepší, než jsem měla s vlastní mámou. Proto mě zpráva o tom, že je na tom babička zdravotně špatně, obrovsky zasáhla. Měla už svůj věk, byla to dáma dávno za devadesátkou. Jak sama často říkávala, v životě už toho zažila tolik, že je připravena odejít s grácií.
Zdroj: 123RF.COM
Dostala jsem se do problémů
Několik týdnů před babiččinou smrtí jsem se dostala do finančních problémů. Nikdy jsem s penězi nevycházela a jednou se mi podařilo se zadlužit u jedné nechvalně známé společnosti. Manžel o tom neměl ani tušení, proto jsem se děsila prozrazení. Společnost mi začala vyhrožovat exekucí, jenže já neměla kde brát na vysoké splátky.
Zdroj: 123RF.COM
S babičkou to už tenkrát bylo nahnuté a mě napadlo něco, na co teď zpětně nejsem ani trochu pyšná. Jenže v tu chvíli mě lepší řešení nenapadlo.
Lhala jsem vlastní babičce
Moc dobře jsem věděla, že babička má ve svém vlastnictví byt a bankovní účet plný peněz. Vždycky byla spořivá a musela mít hodně našetřeno. Mně teklo do bot, společnost stále častěji předhazovala návštěvu exekutorů a manžel si začal všímat, že jsem podrážděná a nervózní.
Proto jsem babičce zalhala, že jsem nemocná, ale že o tom nikdo neví. Lež jsem ještě připepřila tím, že musím podstoupit léčbu, která ale probíhá jen v Německu, a že je to neskutečně drahé. Jak jsem očekávala, babička se zachovala tak, jak jsem si myslela: v závěti většinu přepsala na mě.
Moje svědomí je horší než ztráta babičky
Zdroj: 123RF.COM
Krátce nato babička odešla z tohoto světa. Peníze i byt připadly mně, já byt prodala a splatila všechny své dluhy včetně úroků, které hodně naskákaly. Jenže ačkoli se mi po této stránce ulevilo, bylo tu něco, co mě tížilo daleko více než vysoké dluhy nebo strach z prozrazení u manžela. Tížilo mě černé svědomí, že jsem kvůli penězům lhala své vlastní babičce a využila tak její dobroty.
Je to už rok, co tady s námi babička není. I po roce se ale budím z ošklivých snů, ve kterých ke mně babička promlouvá a říká mi, že jsem ji strašně moc zklamala. Nejsem na sebe pyšná a zpětně toho lituji. V té chvíli jsem si ale nedokázala pomoci jinak. Věřím, že by mě babička nakonec pochopila. Byla to ta nejbáječnější žena, kterou jsem kdy poznala.
Autor: Nikol Kolomazníková
