Iveta dlouho snášela nevěru svého přítele, ponižování z jeho strany, sloužila mu, doma vařila a uklízela. To všechno jenom proto, že on jí sliboval hory doly. Trvalo jí dlouho, než si uvědomila, že jeho slova lásky jsou vlastně jenom zástěrkou pro to, aby ji mohl využívat. Poté, co se s ním konečně rozešla, nám svůj příběh zaslala prostřednictvím e-mailu.
„Měla jsem ho za dokonalého chlapa,“ říká. „Trápila jsem se sice, kdykoli mi ublížil, ale on stále opakoval, že mě miluje a že už se to nebude opakovat. Došlo mi, že mě má jenom pro zábavu a nic pro něho neznamenám.“
Tvářil se jako milý a romantický muž. Ve skutečnosti střídal milenky jednu za druhou
Když se Iveta s Martinem seznámila, nějaký čas trvalo, než ji dokázal okouzlit. „Nechtěla jsem dát jenom na milá slova. Ale nakonec to bylo vlastně to, čím mě dostal a čím si mě tak dlouho udržel,“ přiznává čtenářka. Věděla, že je Martin vzdělaný a vážený muž, zástupce ředitele v obchodní firmě, předpokládala proto, že tyto sladké řeči zkouší na každou. Nakonec ale uvěřila tomu, že je jediná.
„Když jsme spolu začali bydlet, brzy jsem přišla na to, že má milenku. Slyšela jsem ho, jak s ní telefonuje a říká jí věty, kterými dostal i mě. Pohádali jsme se, ale on nakonec slíbil, že se to už nebude opakovat. Že jsem pro něho ta jediná,“ vzpomíná Iveta. „A tak jsem dál doma uklízela, vyvářela mu a snášela to, že mě před přáteli ponižuje historkami, které jsem mu vyprávěla, protože jsem mu věřila. Ne proto, aby je šířil dál.“
Iveta ještě několikrát přistihla Martina, jak si píše nebo volá s milenkou. Vždy jí ale řekl, že jde o pracovní jednání, že se přeslechla. Nebo ji dokonce obvinil z toho, že nesmyslně žárlí. „Uvnitř jsem věděla, že mi lže. Ale říkala jsem si, že to možná jenom přeháním, že mě miluje a že jsem třeba vážně jenom paranoidní.“
Problémy se začaly stupňovat. Konečně mi došlo, že je Martin někým jiným, než za koho ho mám
Podivných telefonátů přibývalo. Iveta měla podezření ne na jednu, ale hned několik milenek. „Martin si k nám domů vodil i kamarády z práce, před kterými ze mě vždy dělal služku. Pořád chtěl, abych jim nosila jídlo, připravovala pití. Cítila jsem se víc jako jeho otrok než partnerka.“
Když jednou jeden z Martinových přátel prohlásil, že si musí také domů pořídit takovou pomocnici, Ivetě došlo, že pro Martina nikdy nebyla láskou života. „On i jeho partička hloupých kamarádů se ke mně chovali jako k někomu, kdo má za úkol jim jenom sloužit. Nikdy mi před nimi neřekl hezké slovo, pořád jenom přikazoval. A když odešli, tvářil se jako nejdokonalejší přítel na světě. Proto jsem se rozhodla ho opustit.“
Martin podle Ivety rozchod nijak neprožíval. „Jen pokrčil rameny. Ještě mi pomohl sbalit moje věci, abych se odstěhovala co nejdříve. Nikdy jsem mu neměla věřit, byl to jenom hloupý úlet, kterého dnes lituji.“
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
