Iveta a její přítel se dostali do finančních problémů. Stalo se tak poté, co Ivetin přítel Adam nečekaně přišel o práci a o další nemohl zavadit. Tehdy se úspory, kterých ani tak nebylo kdovíjak mnoho, rychle rozutekly a dvojice začala řešit nepříjemné trable.
Tehdy poprvé Adam donutil svoji přítelkyni udělat něco, co jí bylo proti srsti. I přesto mu ale byla po vůli, ačkoli to znamenalo, že se musela ponižovat. Kvůli požadavkům svého přítele měla z ostudy kabát a styděla se chodit mezi lidi.
Peníze najednou nebyly a my neměli z čeho žít
Když přítele vyhodili z práce, byl to šok. Nechci to svalovat na koronavirus, ale i ten v tom jistě sehrál určitou roli. Zkrátka nebyl odbyt zboží, propouštělo se a přítel šel mezi prvními.
Žili jsme jen z mého platu. Přítel se sice snažil hledat novou práci, ale upřímně přičuchnul k tomu, že ráno nemusí vstávat, a podle mě byl rád, že žádná pořádná práce pro něj nebyla.
Byli jsme nuceni sáhnout i do úspor. Ne že bychom měli kdovíjak hodně našetřeno, takže se nebylo čemu divit, že se peníze rychle rozkutálely a my najednou neměli kde brát.
Hodně jsme se uskromnili, ale osud byl proti nám
Ačkoli jsme se s přítelem hodně uskromnili, především tedy já, peníze stále chyběly. Přítel se do práce nehrnul a hodně mě tím štval.
Argumentoval ale tím, že se nechce upíchnout někam, kde to za nic nestojí jen proto, aby měl práci. Že čeká na pořádnou nabídku.
Navíc i osud byl proti nám. Rozbila se pračka a bez té jsme fungovat nemohli. Poslední peníze padly na nákup nového spotřebiče a najednou už jsme vážně neměli z čeho žít.
Donutil mě udělat něco, co mi bylo proti srsti
Tehdy poprvé mě přítel donutil udělat něco, co jsem nikdy předtím dělat nemusela. Bylo mi to proti srsti, ale on na mě tak naléhal, až jsem nakonec poslechla.
Poprvé v životě jsem si tak byla půjčit peníze. Poprosila jsem kamarádku, která mi vyšla vstříc. Slíbila jsem, že jí to vrátím co nejdříve, a ačkoli tvrdila, že je to v pohodě, cítila jsem se hrozně.
Od toho okamžiku mě přítel nutil půjčovat si peníze pokaždé, když moje výplata došla a my zase neměli za co žít. A já vždy šla a navzdory tomu, jak nepříjemné mi to bylo, jsem opět škemrala, aby nám někdo půjčil.
Styděla jsem se vycházet mezi lidi!
Najednou jsme měli napůjčováno, kam jsme se podívali, ale nebylo z čeho vracet. Přítel si zvykl, že to vždycky nějak udělám a práci si nehledal. Strašně zlenivěl.
Lidé, kteří nám půjčili, ačkoli sami kolikrát neměli na rozdávání, logicky chtěli své peníze zpátky. My jim ale neměli z čeho splatit naše dluhy. Cítila jsem se hrozně.
Dostali jsme se do řečí. Na malém městě je to hned, lidé se chytí každého drbu. Bylo mi tak nepříjemně, že jsem se styděla chodit mezi lidi.
Nakonec to vygradovalo tak daleko, že jsem požádala o větší půjčku své rodiče. I před nimi mi bylo trapně, ale jiné východisko jsem neviděla.
Poplatila jsem dluhy u kamarádů a známých, u kterých mě přítel donutil si půjčit. A přítele, který se do práce nehrnul a jen se nechal živit, jsem vyhodila.
Dostala jsem se na dno, které mi ale otevřelo oči, že takového chlapa po svém boku nechci.
Autor: Nikol Kolomazníková
