Když se Irena stěhovala do nového bytu, nikde nebylo ani náznakem zmíněno, že jsou v domě zakázáni domácí mazlíčci. Proto si s sebou do nového bydlení přivedla i svého psího kamaráda Lojzu. Myslela si, že v novém bytě začne nový život, ale její domácí jí začal dělat ze života peklo. Když jí dal na výběr, jestli bydlení, nebo mazlíček, musela se rozhodnout.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Irena nám poslala svůj e-mail, ve kterém se chtěla svěřit s příběhem, jenž se jí stal. V e-mailu zmiňuje, že bydlí daleko, proto nám příběh pošle alespoň písemně, a bude ráda, když jej zveřejníme.
Toužila jsem po novém začátku
Hned v úvodu Irenina e-mailu se dozvídáme o pravé příčině hledání nového bydlení. Irena píše, že se rozešla s přítelem, se kterým žila posledních pět let. Ačkoli to mezi nimi dokonce vypadalo na svatbu, podvedl ji s kamarádkou a ona se rozhodla začít znovu. Díky novému bydlení chtěla za starým životem udělat pořádně tlustou čáru.
„Přistihnout přítele a nejlepší kamarádku inflagranti rozhodně není nic, na co bych vzpomínala,“ svěřuje se Irena ve svém e-mailu. „Vzala jsem si svých pět švestek, sbalila psa Lojzu a pár dní zůstala u rodičů. Když jsem v inzerátu narazila na pronájem dvoupokojového bytu, neváhala jsem ani vteřinu,“ pokračuje. „Toužila jsem po novém začátku.“
Řekla jsem mu pěkně od plic, co si o něm myslím
„Byt pronajímal jeden protiva,“ dozvídáme se z e-mailu. „Už při první schůzce mi nebyl sympatický, myslím, že to bylo vzájemné,“ uvažuje Irena. „Ačkoli nikde nebylo napsáno, že do domu nesmí psi, začal na mě jednou na celý barák hulákat, že toho smradlavýho čokla do bytu tahat nebudu,“ zlobí se pisatelka ve svém e-mailu.
Přiznává se také k tomu, že panu domácímu pěkně od plic řekla, co si o něm myslí. Naštvalo ji, že jejího mazlíčka nazval smradlavým čoklem, a opáčila, že jediný smradlavý je tu on. A to se panu domácímu ani trochu nelíbilo.
Od toho dne mi dělal naschvály
Od té chvíle nedělalo soužití Ireny a pana domácího pod jednou střechou dobrotu. Dle Ireniných slov jí dělal jeden naschvál za druhým.
„Několikrát jsem našla svoji poštu ležet na zemi pod schránkami,“ popisuje, jak ji domácí provokoval. „Nebo když se měly vyvážet popelnice, ačkoli jsem ji ráno vyvezla před dům, on ji vrátil zpátky, takže mi ji nevyvezli,“ pokračuje. „Rozhodla jsem se nedat mu nic zadarmo a naschvály mu oplácela. Nic jiného si nezasloužil.“
Buď půjde z domu pes, nebo půjdeme oba
„Jednou jsem ve schránce našla vzkaz, že se mám vystěhovat, nebo mám vyhodit toho zablešence,“ vysvětluje Irena, jak domácí nazval jejího psa. Když se dožadovala vysvětlení, dal jí domácí na výběr, buď potáhne z domu pes, nebo rovnou oni oba dva. Irena to nechápala.
„Tohle jsem neměla zapotřebí,“ píše poraženecky. „Chtěla jsem začít znova a v klidu. Tyhle žabomyší války mě unavovaly,“ přiznává. V závěru svého e-mailu nám píše, že se rozhodla odstěhovat se a najít si jiné bydlení. Nyní prý žádného domácího nemá a má svatý klid.
Autor: Nikol Kolomazníková
