Ingrid (30): Zavřel mě do zlaté klece, za život v luxusu platím vysokou daň

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
zena 30 1
zena 30 1

Když jsem byla dítě, rodiče neměli příliš mnoho peněz. Vyrůstala jsem proto v chudých poměrech, ale nemám pocit, že by se to na mně nějak podepsalo. Naopak jsem přesvědčená, že si právě díky tomu umím vážit peněz. Když se v mém životě objevil Marcel, měla jsem možnost poznat úplně jiný svět. On totiž neměl nouzi o peníze a naše životy byly dokonalým protikladem.


Zahrnul mě penězi

Byla jsem odjakživa vedena k tomu, že si člověk musí peněz vážit. I když už jsem dávno nežila pod taktovkou rodičů a ve dvaceti letech jsem se postavila na vlastní nohy, stále jsem s penězi nakládala velmi opatrně. Bezmyšlenkovité utrácení nebylo nic pro mě, vždy jsem si to pořádně promyslela, než jsem za něco peníze utratila.

Když jsem poznala Marcela, ukázal mi, že peníze nejsou starost, ale radost. On sám s oblibou tvrdil, že peníze mají sloužit jemu, ne on jim. Od začátku mě zahrnoval svými penězi, kterých neměl pomálu. Velmi rychle jsem si zvykla na to, že na pěknou kabelku nebo slušivou halenku nemusím šetřit několik měsíců, ale můžu si ji dopřát klidně hned.

Zdroj: 123RF.COM

Měla jsem v životě všechno, po čem jsem toužila

Zanedlouho po našem seznámení jsem s Marcelem začala chodit a půl roku nato mi nabídl, abych se k němu nastěhovala. Byla jsem zaslepená láskou i novým životem, který mi Marcel ukázal. Proto jsem s nastěhováním souhlasila, vzdala se svého bytu a přestěhovala se k Marcelovi. Ten mi ochotně dopřával vše, po čem jsem toužila.

Život zahrnutý luxusem pro mě byl něco nového, co jsem doposud neznala. Proto mi v první chvíli vůbec nedošlo, že se dobrovolně nechávám zavřít do zlaté klece.

Musím žít podle jeho pravidel

Rok a půl po našem seznámení si mě Marcel vzal a během následujících čtyř let jsem mu na svět přivedla dvě děti. Stali jsme se plnohodnotnou rodinou a v očích našeho okolí dokonce rodinou ukázkovou. Nikdo netuší, co se ve skutečnosti děje za dveřmi našeho domu. Navenek se možná tváříme šťastně, já ale tiše trpím.

Marcel mě zahrnuje luxusem a dopřává mi vše, po čem toužím. Můžu nosit drahé oblečení, několikrát do roka jezdíme na dovolenou, díky jeho vysokému platu ani nemusím chodit do práce. To všechno si ale vybírá svou daň. Musím žít podle Marcelových pravidel.

Jakékoli vybočení z jeho plánů znamená psychický teror

Marcel je zásadový člověk. Všechno chce mít do puntíku naplánované a od nás očekává, že jeho plány budeme respektovat a dodržovat. Kdykoli se byť jen trochu z jeho plánů vychýlím, znamená to pro mě psychický teror z jeho strany. Nedělá mu problém vyhrožovat mi, že mě připraví o děti a vykopne na ulici, abych zase mohla živořit. Vidina, že bych přišla o děti, je pro mě naprosto nepředstavitelná, proto se tiše podřizuji jeho pravidlům a nežiju podle sebe, ale podle něho. Nevím, jestli vůbec někdy budu mít sílu odejít.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články