Můj život nebyl nijak zajímavý nebo spontánní. Jediné, co mě kdy zajímalo, byl můj pes Emil a moje práce účetní v jedné malé, ale zato přátelské firmičce. Neměla jsem nikdy moc vztahů a ani jsem nikoho nehledala. Jednoho dne se mi ucpal dřez a já zavolala hodinového manžela.
Život jako každý jiný
Jsem spíše taková šedá myška, která se nerada někde ukazuje nebo je středem pozornosti. Vyhovovala mi práce v klidu s minimálním kontaktem s lidmi. Na druhou stranu, zvířata jsem milovala, to bylo něco pro mě. Měla jsem Emila, zlatého retrívra, už od štěňátka a byl to můj nejlepší parťák. Ráno jsme spolu chodívali běhat a večer se dívali na televizi. Občas mi bylo smutno, ale jinak jsem byla spokojená.
Jeden den změnil vše
Umývala jsem nádobí a najednou mi začal bublat dřez a celý se ucpal. Trubkou dole mi začala kapat voda a jelikož nejsem zrovna technický typ, hned jsem volala do jedné opravářské firmy. Byl víkend, takže mi telefon nikdo nezvedal. Na internetu jsem našla hodinového manžela, který bydlel poblíž, sebrala jsem odvahu a zavolala mu.
Neměla jsem v bytě chlapa ani nepamatuji, tak jsem začala zběsile uklízet. Pak mi došlo, že půjde přece jen do kuchyně, tak jsem se uklidnila, trochu se upravila a čekala, až zazvoní zvonek. Netrvalo to ani půl hodiny a představil se mi, jako „ten chlap na dřez“. Otevřela jsem dveře a stál tam sympatický blonďák v montérkách a špinavým kufříkem. Usmál se a představil se mi.
Problém vyřešen
Zdroj: 123RF.COM
Za pár minut tento pohledný opravář vše vyřešil a když už po chvilce neměl co dělat, zeptal se, zda nepotřebuji ještě něco. Nakonec zůstal několik hodin a opravil mi snad úplně vše. Začal kývajícím stolem, uvolněnou klikou, prasklou žárovkou, odlepenou tapetou, kapajícím kohoutkem a končil dírou ve zdi.
Náramně si rozuměl s Erikem, a to můj trhač neměl muže rád. Uvařila jsem mu kávu a začali jsme si povídat. Navrhl mi, že může i vymalovat.. Poprvé v životě jsem nebyla z nějakého muže tak nesvá a nevadil ani Erikovi. Zjistila jsem, že má taky pejska – labradora Julii. Domluvili jsme se na další týden a situace se opakovala. Prokecali jsme hodiny v kuchyni u šálku kávy a já mu na přivítanou upekla i perníkovou buchtu. Řekl, že se z tohoto bytu už nehne, když se o něj budu tak hezky starat.
Dostál svým slibům
Jeho slova se stala skutečností. Tu samou noc u mě přespal a zůstal už navždy. Rok poté mě požádal o ruku a už je to jen můj „hodinový manžel“. Jsme spolu už sedm let a je to stále lepší a lepší. Žijeme si ve stejném bytě, kde jsme se poprvé poznali, ohromně šťastní i s našimi psy.
Autor: Monika Holemá
