Hana (53): Dcera dala přednost životu za velkou louží před vlastní dcerou. Vnučku vychovávám já

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
zena50let
zena50let

Dcera otěhotněla brzy, bylo jí teprve devatenáct let. Aby toho nebylo málo, otec dítěte se na ni po zjištění, že s ním čeká miminko, sprostě vykašlal. Už tehdy jsem byla dceři velkou oporou a nezměnilo se to ani po narození vnučky Michalky. Dcera se sice postavila na vlastní nohy, ale její nadšení pro novou roli matky bohužel netrvalo příliš dlouho.

Dcera Michalku milovala, o tom nebylo pochyb. Já ale svou dceru znám až příliš dobře, proto mi bylo od první chvíle jasné, že měla dítě až příliš brzy. Přesně jak se říká „když má dítě dítě“ – nějak takhle bych to popsala i já. Několik týdnů po porodu se sice dcera chovala naprosto ukázkově, maličké se věnovala přesně tak, jak se od mámy očekává. Byla jsem na ni pyšná.

Zlom přišel tehdy, kdy byly Michalce tři měsíce. Tehdy dceřina kamarádka slavila narozeniny a dcera mě prosila, jestli by tam mohla jít. Neměla jsem problém vnučku pohlídat, to ani v nejmenším. Ale bála jsem se, že tohle je první krok k dceřině doposud potlačené bujaré povaze. A přesně tak se i stalo.

Potkala cizince

Od toho dne jsem vnučku po večerech hlídala stále častěji. Kdykoli jsem hlídala, dcera mizela venku a vracela se třeba až nad ránem. A takhle to bylo až do tří let vnučky. Dceřino chování jsem mlčky přecházela a trpěla. Děsila jsem se toho, jak by se zachovala, kdybych se vzepřela a hlídání milované vnučky odmítla. Nesouhlasila jsem však s tím, že dávala přednost večírkům a kamarádům před svou vlastní dcerou.

Na jednom z mnoha večírků potkala cizince, do kterého se bláznivě zamilovala. Jmenoval se Georg a byl původem z New Yorku, odkud sem k nám přijel na několik měsíců na stáž. Že dcera randí s cizincem a kašle tak na svoji dceru – to jsem ještě ustála, byť jsem byla zásadně proti. Když mi ale oznámila, že se společně s Georgem odstěhuje „za velkou louži“, podlomila se mi kolena.

Zdroj: 123RF.COM

Během měsíce byla pryč

Poté šlo všechno ráz na ráz. Dcera vyřídila potřebné papíry, sbalila si kufr a byla pryč. Michalku mi tady nechala, protože jak z ní při jedné z našich hádek, které byly během toho posledního měsíce na denním pořádku, ve vzteku vypadlo, nehodí se jí do nového života s Georgem v New Yorku. Je to město svobody a ona se nechce vázat.

Najednou byla pryč. Michalce bylo necelých pět let a zůstala jen se mnou, protože o ni její vlastní máma přestala mít zájem. Dala přednost životu s mužem v úplně jiném státě a bylo jí očividně úplně jedno, jak to její dcera vezme. Vůbec netuším, jestli se někdy vrátí domů, co má v plánu, příliš se nám neozývá. A když už o sobě dá vědět, je to jen pár slov. Dcera mě neskutečně moc zklamala, ale myslím, že ještě horší zklamání prožívá Michalka. Že opustila mě, to bych jí odpustila. Že tady nechala svou dceru – to jí neodpustím nikdy.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články