Hana (44): 10 let jsem žila ve lži. Když mi manžel řekl pravdu, sesypala jsem se

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
zena 44
zena 44

Nepříjemné prozření zažila před nedávnem naše čtenářka Hana. Zjistila nepříjemnou pravdu, kterou jí prozradil přímo její manžel. Patnáctileté manželství, o kterém byla Hana přesvědčena, že nemá prakticky žádnou chybu, se najednou proměnilo v jednu velkou lež.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Od Hany jsme dostali nešťastný e-mail. Svěřila se nám v něm se svým trápením, které souvisí s tím, co se jí před několika týdny stalo. Odhalení pravdy ze strany manžela ji stálo psychickou rovnováhu.

Když přišla řeč na miminko, manžel pro mě neměl dobré zprávy

Hana a Roman se potkali před sedmnácti lety. Po dvouletém vztahu se vzali. Hana nám v úvodu svého e-mailu napsala, že zpočátku o založení rodiny neuvažovali.

„Po svatbě byla zrovna doba, kdy se nám po kariérní stránce dařilo,“ píše Hana. „Proto jsme neuvažovali nad tím, že založíme rodinu. Tohle téma přišlo až po pěti letech,“ dodává.

Tehdy se poprvé Hana zmínila, že by chtěla miminko. Její manžel Roman však pro ni neměl dobré zprávy.

Pravda mě tenkrát zlomila, ale naučila jsem se s ní žít

„Když mi manžel tenkrát řekl, že nemůže mít děti, nebudu lhát, že jsem to neobrečela,“ popisuje svůj zážitek Hana. „Zlomilo mě to, ale musela jsem se s tím naučit žít.“

Hana přijala skutečnost, že její manžel nemůže mít děti. Dohodli se, že adopci podstupovat nechtějí, proto se Hana smířila s tím, že se nikdy nestane maminkou.

„Ta představa, že nikdy neporodím dítě, byla pro mě velmi těžká,“ svěřuje se. „Manžel mi ale byl oporou a po nějaké době jsem to zkrátka vstřebala. Prostě to bylo tak, jak to bylo,“ pokračuje Hana.

Po deseti letech mi přiznal bolestivou pravdu

Od okamžiku, kdy Roman Haně tvrdil, že nemůže mít děti, uběhlo už deset let. Manželé sice děti nemají, ale po tolika letech už si zvykli. Pak ale přišel šok.

„Manžel se jednoho dne vrátil z firemní akce, silně pod parou,“ popisuje Hana chvíle, kdy se dozvěděla bolestivou pravdu. „Vzbudil mě uprostřed noci s tím, že mi musí něco důležitého říci,“ napíná nás.

V e-mailu jsme se dočetli, že se Hana od manžela dozvěděla, že jí deset let lhal. Nebylo to tak, jak říkal – děti mít mohl, ale nechtěl je. Proto své ženě zalhal, že je neplodný, a doufal, že tomu uvěří. A Hana tomu skutečně deset let věřila.

Jsem psychicky na dně

„Nejdříve mě napadlo, že neví, co povídá, hodně toho vypil,“ přiznává Hana. „Ráno jsem se ho na to zeptala a on svoje slova potvrdil. To pro mě byla strašná rána,“ píše.

Hana se po psychické stránce sesypala a v e-mailu otevřeně přiznala, že je momentálně na dně. Je to teprve nedávno, co se dozvěděla pravdu, která ji šíleně zasáhla.

„Neumím to v sobě vstřebat,“ netají se. „To vědomí, že jsem se mohla stát matkou, kdyby byl manžel fér a nelhal mi, mě ubíjí. Nevím, jak se s tím vyrovnat,“ píše Hana.

Autor: Nikol Kolomazníková

Názor odborníka

Komunikace a důvěra jsou základními stavebními kameny každého zdravého partnerského vztahu. Pokud nedokážeme s partnerem hovořit o svých nejistotách, pochybách, bolestech a sdílet s ním svoje pocity slabosti, zranitelnosti nebo viny, pak nastává problém. Bývají to obvykle spíše muži, kteří mohou mít chuť či potřebu nad svým partnerem vyhrát a projevit tak svoji převahu a moc. O tom však partnerství není. Mělo by být o týmové spolupráci a ochotě dělat kompromisy, o pocitu bezpečí a důvěry a v neposlední řadě o lásce.

Lež má v partnerství vskutku krátké nohy. Dříve či později má tendenci nás dohnat. Když už ne přímo otevřeně, tak potom po vnitřní stránce v podobě špatného svědomí a výčitek. Mohli bychom se domnívat, že právě k tomu došlo i zde v případě manžela paní Hany. Pocit provinilosti je velmi nepříjemný a zúzkostňující. Není tak náhodou, že spousta zločinců se ke svému činu po letech samo přizná, protože v sobě to tajemství už déle nemůže udržet.

Pokud hodláme svému partnerovi lhát, tak si musíme položit otázku: Má takový vztah smysl? Když člověku, který mi má být nejblíže, nejsem ochoten věřit a plánuji naši vzájemnou důvěru narušit tím, že mu budu lhát, myslím si, že je to správné? Zaslouží si to náš partner? Nebo si zaslouží upřímnost a jednání narovinu, kde se budeme moci pokusit společným úsilím problém vyřešit?

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články