Františka a její dcera Lenka neměly v posledních letech zrovna ukázkové vztahy. Ba spíše naopak. Milující máma dlouhých třicet let žila v zavržení vlastního dítěte. Pravý důvod se přitom dozvěděla teprve nedávno.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jaký to musí být pocit, když se vás zřekne vaše vlastní dítě? Naše čtenářka Františka o tom bohužel ví své.
Manžel zemřel nečekaně a já nechtěla zůstat sama
Manžela mi vzala nešťastná událost před čtyřiceti lety. Byl to zedník milující své povolání, které se mu naneštěstí stalo osudným. Pád z lešení nepřežil.
Trvalo mi dva roky, než jsem byla vůbec schopna přijmout myšlenku, že bych mohla žít s někým jiným. Sama jsem však zůstat nechtěla.
Tři roky po manželově smrti jsem si našla přítele. Jmenoval se Radek a přijal i všechny mé tři děti. Mezi nimi i nejmladší dceru Lenku, které v té době bylo teprve patnáct let.
Neměli spolu dobré vztahy
Lenka a Radek si příliš nerozuměli. Nechápala jsem, proč tomu tak je. Radek se choval ukázkově. Všechny děti od začátku miloval a k celé situaci se postavil jako pravý elegán.
Přesto byli s Lenkou často na ostří nože. Když moje nejmladší dcera mohla, trávila veškerý volný čas venku nebo u kamarádek. Trápilo mě to, ale na druhou stranu jsem si užívala pozornost Radka, kterého jsem měla plnou hlavu.
Roky plynuly a děti postupně dospívaly. Jakmile bylo Lence osmnáct, odstěhovala se ke kamarádce. A to byl mezi námi začátek konce.
Dlouhých třicet let se mnou nemluvila. Zavrhla mě
Od té doby jsem pro svoji nejmladší dceru neexistovala. Naprosto mě odstřihla od svého života, nezajímala se o mě a nedávala o sobě vědět.
Samozřejmě jsem se jí snažila několikrát kontaktovat, ale vždy marně. Neměla zájem se mnou mluvit, prostě jsem pro ni byla vzduch.
Strašně mě to bolelo. Cítila jsem se, jako by mi zemřelo dítě, vždyť to tak v podstatě skoro vypadalo. Neměla jsem o Lence žádné zprávy.
Když mi po letech prozradila pravý důvod, rozbrečela jsem se
Před rokem mi osud vzal i Radka. Na jeho pohřeb jsem pozvala všechny své tři děti a to včetně Lenky. Nepředpokládala jsem ale, že dorazí.
O to více mě překvapilo, když na pohřeb přišla. A co víc, dokonce se mnou chtěla mluvit. Byla jsem v naprostém šoku, zároveň ale velmi šťastná.
Ovšem jen do okamžiku, kdy mi Lenka prozradila pravý důvod, pro který mě celé ty roky ignorovala. Když mi řekla, že jí Radek tajně obtěžoval, rozplakala jsem se.
Cítila jsem strašnou vinu. Zpět to ale vzít nemohu
Lenka se mi otevřela. Vyprávěla o tom, že s obtěžováním začal krátce poté, co s námi začal bydlet. Uvědomila jsem si, jak mladá v té době byla.
Najednou mi došlo, proč ho neměla ráda. Už jsem se nedivila tomu, proč utíkala z domu, kdykoli mohla. Na moji otázku, proč mi to neřekla, mi moje dcera odpověděla, že měla strach, že jí neuvěřím. Prý viděla, jak moc Radka miluji a bála se, že mu dám přednost.
Cítila jsem a stále cítím strašnou vinu za to, co se mojí dceři stalo. Bohužel to ale nemohu vzít zpátky, ačkoli bych si to strašně moc přála.
Autor: Nikol Kolomazníková