S manželem jsme si poslední dva roky procházeli poměrně náročnou krizí. Jsme svoji již osm let a zpočátku byl náš vztah idylický. Jenže pak se do toho připletla manželova aférka, která mezi námi vytvořila propast. Dva roky jsme žili spíše vedle sebe než spolu a náš intimní život nebyl zrovna ukázkový. Přesto se nám před půl rokem narodila krásná dcerka Maruška. Manžel mi ale nevěří, že je opravdu jeho.
Vždycky jsem si přála mít velkou rodinu a manžel Marek to měl stejně. Bohužel se nám ale nedařilo počít miminko, ačkoli jsme se o to pokoušeli velmi usilovně. Už to byl jeden z důvodů, proč manžel začal trávit více času v práci nežli doma. Po psychické stránce se marné pokusy o početí podepsaly na nás obou a my se začali často hádat.
Jeho stále častější přesčasy a pozdější návraty z práce domů společně s mou podrážděnou náladou a jeho výbušností vedly k tomu, že si manžel začal s kolegyní z práce. Jeho nevěra se ale provalila velmi rychle, netrvalo to mezi nimi dlouho, nicméně i to stačilo k tomu, aby to mezi námi již nebylo jako dříve.
Myslel si, že mu to oplatím stejnou mincí
Marek se mi za vše omluvil a přísahal, že už se to nestane. A já mu uvěřila, nicméně na našem vztahu to bylo znát. Přestali jsme se o miminko pokoušet. Co se našeho intimního života týče, stala se z toho spíše manželská povinnost, ke které jsme oba dva přistupovali s pocitem „že se to prostě čas od času musí“.
Během toho všeho jsem se začala vídat s kolegy z práce, velmi jsem si rozuměla s Tobiášem. A manžel si toho samozřejmě všiml. Často na mě doma vyrukoval s tím, že mu jeho nevěru určitě oplatím stejnou mincí. Jenže to by mě v životě nenapadlo, taková já nejsem a manželovi bych i přes jeho přešlap nikdy nevěrná nebyla.
Čekám (tvoje) dítě!
Po několika dnech nevolností a „divného pocitu“ jsem si udělala těhotenský test a na něm byly vytoužené dvě čárky. Chtěla jsem se o tu radostnou novinku podělit s Markem a právě tehdy vyslovil tu větu, kterou mám od toho okamžiku „na stole“ neustále. Řekl totiž: „Jo, kdo ví, jestli je to vůbec moje.“ A to jsem od něho opravdu nečekala.
Zdroj: 123RF.COM
S tímto stanoviskem jsem se od Marka setkávala celé těhotenství. Celou dobu jsem mu ale tvrdila, že to dítě je jeho. A skutečně bylo! Ačkoli jsem si rozuměla s Tobiášem, vždy to mezi námi bylo pouze přátelské a já si tak otcovstvím svého dítěte byla na 1000 procent jistá! Jenže manžel očividně ne.
Chci test otcovství!
Před půl rokem jsem na svět přivedla nádhernou holčičku, které jsme dali jméno Maruška. Marek sice po jejím narození zjihl a bylo na něm vidět dojetí, jenže před měsícem na mě vyrukoval s žádostí, která mě za prvé uráží a za druhé strašně bolí. Chce po mně test otcovství, jinak dceru nikdy pořádně nepřijme. Nemám absolutně co skrývat, jsem si jistá, kdo je otcem mé dcery. Když ale na jeho žádost přistoupím, dám mu tak důvod si myslet, že nemám čisté svědomí. Na druhou stranu se bojím, že bez jasného důkazu bude dceru odmítat. Vůbec nevím, co mám dělat.
Autor: Nikol Kolomazníková
