Filip (41): Přítelkyně napsala dopis a odešla. Vychovávám její děti, i když nejsou moje

od Luboš Klouček
Zdroj: 123RF.COM

Na Martině mi od samého začátku učarovala její upřímnost. Hned na prvním rande mi totiž svěřila, že má dvě děti. Ano, byl jsem trochu zaskočen, protože na první schůzce takovou informaci neočekáváte, ale jelikož se mi Martina moc líbila, zkrátka jsem to přijal. Zanedlouho poté jsme spolu začali bydlet a já si její děti velmi rychle oblíbil.

Byli jsme jako rodina

Když jsme se s Martinou před čtyřmi roky seznámili, bylo starší Zuzance 3 a mladšímu Petříkovi 4 roky. Asi víte, jaké jsou děti – jejich čistá povaha je vedla k tomu, aby mě ihned přijaly. Jakmile jsme spolu všichni 4 začali bydlet, působili jsme jako rodina. Nikdo v okolí (kromě těch, kteří nás znali) by nehádal, že Zuzanka s Petříkem nejsou moji. Troufnu si tvrdit, že jsme byli šťastní a vůbec nic nám nechybělo.

Začalo to mezi námi skřípat

Po dvou letech přišla první krize. Do té doby jsme s Martinou žádné vážnější rozepře mezi sebou neměli, všechno šlapalo jako hodinky. Po těch dvou letech ale začala mít pocit, že její život zajel do kolejí a Martina se začala nudit. Stále častěji jsme se proto hádali, protože ona se chtěla chodit bavit, ale neměl kdo hlídat děti. Moje máma byla a stále je pracující člověk, navíc si netroufám odhadnout, jestli by měla dost sil na to, aby byla se dvěma dětmi, které jsou jako z divokých vajec, sama. Natož večer, kdy je především malý Petřík dosti plačtivé dítě.
Říkalo se o ní, že se tahá s jinými

Situace mezi námi se sice ani nezlepšovala, ale na druhou stranu ani nezhoršovala. Plynulo to tak nějak stále ve stejných vodách a já do toho příliš nerýpal. O Martině se ale začalo říkat, že se tahá s jinými muži. Nejdříve jsem tomu nevěřil, myslel jsem si, že jde o hloupé povídačky unuděných ženských v okolních bytech. Jenže pak mi něco podobného řekl i můj nejlepší kamarád Honza – a za jeho slova bych dal klidně ruku do ohně, známe se od základní školy a nikdy by mi nelhal.

Zdroj: 123RF.COM

Proto jsem se na to Martiny jednoho dne zeptal. Ztropila scénu, co že z ní jako dělám, naštvala se a na noc zmizela z bytu.
Nechala po sobě dopis

Před třemi měsíci situace vygradovala. Jednou ráno jsem totiž místo Martiny doma na stole našel dopis, ve kterém stálo, že odchází. Prý už ji to nebaví, její život potřebuje změnu. K dopisu přiložila papír, ve kterém se zavazuje, že nechává děti v mé péči a že s tím souhlasí. Četl jsem ten dopis snad tisíckrát, než jsem si skutečně připustil, že nás tady všechny 3 nechala.

Opustila svoje děti

Že Martina nechala mě, to by mi nevadilo, možná bych jí to časem i odpustil. Že tady ale nechala své vlastní děti? To se odpustit nedá. Dětem jsem řekl, že je maminka na čas pryč. Nevěděl jsem totiž, co jiného těm malým dětem říci, když pořád plakaly po mamince. Starám se v podstatě o cizí děti, které sice miluji, ale sakra – co je to za princip?!

Autor: Nikol Kolomazníková

Související články