Eva svoji chatičku milovala. S manželem ji koupili před deseti lety a ona si ji během té doby vypiplala k obrazu svému. Na chatu nacházející se v chatařské oblasti za městem utíkala od běžných starostí a povinností.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Od Evy jsme dostali e-mail, za který tímto ještě jednou děkujeme. V e-mailu nám popsala, co zažila na jedné z mnoha návštěv své milované chatky.
Moje chata byla mým královstvím
„Před deseti lety jsme s manželem koupili napůl se rozpadající chatičku,“ začíná vyprávět Eva. „Hledali jsme útočiště, kam bychom odjeli z rušného města, ve kterém žijeme,“ vysvětluje.
Chata sice byla v hrozném stavu, ale finančně dostupnější. Eva s manželem byli odhodláni si chatku opravit. Během posledních let tam oba dva strávili hodně času – jak prací a zvelebováním, tak i odpočinkem.
Neměla jsem jediný důvod bát se odjet na chatu sama
Chatička paní Evy a jejího manžela se nacházela za městem mezi ostatními chatkami v chatařské oblasti. Z jejího popisu jsme se dozvěděli, že tam byl klid a krásně. „Neměla jsem jediný důvod se na chatě bát,“ píše Eva v e-mailu, který dorazil do naší redakce. „Když manžel odjel na služební víkend mimo město, rozhodla jsem se, že si užiji víkend sama na chatě,“ pokračuje. „Měla jsem v plánu udělat tam hodně práce a přespat tam.“
Probudilo mě zvláštní šramocení. Venku byla vidět baterka
Byl pátek večer a Eva se odebrala ke spánku. Na chatě předtím společně s manželem přespávali už několikrát, takže to pro ni bylo naprosto přirozené. Pak se ale něco stalo. „Probudilo mě zvláštní šramocení,“ popisuje Eva. „Vycházelo z venku, přišlo mi, jako by někdo chodil po kamínkách, které jsme měli před chatkou na cestičce,“ píše. „Podívala jsem se z malého okýnka a viděla světlo baterky. V tu chvíli jsem se začala strašně bát,“ přiznává otevřeně.
Nemohla jsem se pohnout z místa. Někdo se snažil dostat dovnitř
„Naše chatka má nahoře jeden menší pokojíček, právě tam jsem byla, když se někdo snažil dostat dovnitř,“ popisuje Eva děsivý zážitek. „Bylo slyšet, že lomcuje za kliku a asi se i snaží něčím zámek prolomit,“ pokračuje. „Byla jsem úplně zkoprnělá a nemohla se pohnout z místa!“ Trvalo to sice jen pár minut, ale paní Evě to přišlo jako věčnost. Pak ji napadlo, že v pokoji rozsvítí lampičku, která by mohla zloděje odehnat. A naštěstí se tak i stalo. Jakmile rozsvítila, šramocení a rány vycházející z přízemí okamžitě ustaly.
Mám strach jet na chatu znovu. Už mě tam nikdo nedostane!
Ačkoli se ve finále nic nestalo, paní Eva se nyní bojí vyrazit na chatu. Dokonce ani s manželem už se tam necítí bezpečně.
„Tu chatu miluji, nechala jsem tam ruce i kus sebe,“ přiznává nám v e-mailu. „Ale po tom, co jsem zažila, už mě tam nikdo nedostane. Jen na to pomyslím, sevře se mi srdce. Chatu asi budeme muset prodat,“ uzavírá.
Autor: Natálie Kabourková
