Manžel žije spontánností a mně z toho hrůzou stojí vlasy na hlavě. Neplánuje vůbec nic, nadcházející den, dovolenou, svatbu ani děti. Co přijde, prý přijde v ten pravý čas. Nemá potřebu nic plánovat, ani nic řešit.
První setkání v obchodním centru
Seznámila jsem se s manželem v obchodním centru, kdy jsem celá beznadějná pobíhala a hledala jeden určitý obchod. Chtěla jsem si koupit mátový čaj. Asi si všiml toho, jak jsem ztracená a pomohl mi najít cestu. Dovedl mě k mapě a vysvětlil mi, že musím o patro níže. Šel se mnou a rovnou mi nabídl šálek dobrého čaje ve vedlejší čajovně. Nakonec jsme si povídali několik hodin a šli na další rande. Zajímavé, že tohle plánoval.
Prstýnek nebo raději stéblo trávy
Zdroj: 123RF.COM
Jsme spolu už šest let a přijde mi to jako věčnost. Manžel se živí jako logistik v jedné firmě. Zamilovala jsem se do něj právě kvůli jeho živelnosti, ale teď je mi to spíše na obtíž. Požádal mě o ruku, ale samozřejmě také nic neplánoval. Jednoho dne na dovolené si klekl na pláži a řekl mi, že mě nikdy víc nemiloval, jak právě v tuto chvíli. Prstýnek udělal ze stébla trávy a ujistil mě, že koupíme později pravý, ze zlata. Někdy jsou jeho gesta romantické, že mě vážně dostávají, jindy je to ale velká otrava.
Já jsem typický plánovač
Říká, že žije přítomným okamžikem a mně to hodně vadí. Já mám nejraději naplánovaný celý seznam věcí dopředu několik dní. Včetně svého diáře, kalendáře i schůzek, které mě v práci čekají. Pokud zavolá kamarádka, že se chce sejít, tak jí okamžitě zapíšu do kolonky daného dne i času. A můj manžel? Ten do telefonu sdělí, že podle situace se ozve a dá vědět pár minut dopředu. Divím se, že mu to přátelé trpí.
Jak vypadala naše svatba
Naštěstí svatba byla celá v mé režii, takže bylo vše podle mých představ. To by ale nesměl být můj manžel, aby z pocitu přítomného okamžiku něco nevymyslel. Naštěstí tenhle jeho nápad dopadl dobře a přivezl kufr plný ohňostroje, rachejtlí a římských světlic. Všechny to nadchlo.
Ne vždy jeho nápady končí radostí
V jiných případech se o pocitu nadšení nedá už mluvit. Například, když se vzbudí a najednou chce jít na túru, přitom už máme domluvený oběd u rodičů. Jindy je to třeba jeho šílený nápad sbalit se a na víkend odletět do jiného státu. Já nemám platný pas a na poslední chvíli vyměňujeme peníze. Je to prostě takový blázen a větroplach, ale pořád ho miluji. Chci, aby alespoň trochu pochopil tu moji touhu plánovat. Na narozeniny mu plánuji dát diář, jsem zvědavá, jak na to bude reagovat.
Autor: Monika Holemá
