Každá nová známost, která do mého života vstoupí, má buďto otřesnou smůlu, příšerné dětství, záhadné tajemství nebo naopak sobeckost, která doslova bolí. Každý máme svého kostlivce ve skříni, ale není to už trochu moc? Chci mít normální vztah bez těchto dramat!
Erik a jeho dětství
První se jmenoval Erik, poznali jsme se na dovolené ve Francii. Jeli jsme na stejný zájezd a pokukovali po sobě už v autobuse. Chodila jsem s ním devět měsíců a takovou lítost jsem k nikomu dlouho necítila. Erik byl na první pohled sebevědomý a cílevědomý chlap. Byla jsem v šoku, když mi po čase řekl o svém děsivém dětství a své rodině, se kterou se už nestýká. Jeho otec byl voják z povolání a vůbec nebýval doma.
Zdroj: 123RF.COM
Erika nesnášel a vždy, když se vrátil, surově ho zbil. Uchovalo to v něm děsivé vzpomínky a závislost na alkoholu, která se věkem stupňovala. Jeho matka nemohla žít dlouho bez muže, tak střídala jednoho za druhým. Erikův otec nic netušil a syn kryl zálety své matky se strachem, že jí otec ublíží. Měl i mladší sestru, o kterou se staral, jako o vlastní dceru. Dokonce místo matky chodil na třídní schůzky a dělal s ní domácí úkoly, jelikož ta měla moc práce se svými milenci. Erik odešel z domu, když se sestra odstěhovala na vysokou školu a nechal rodiče napospas svému osudu. Rozešli jsme se především kvůli tomu, že začal mít raději alkohol než mě.
Daniel a jeho touha zemřít
Mým životním partnerem číslo dva byl Daniel. Vysoký chlap s atletickou postavou a tetováním lva. Byli jsme spolu tři roky a já ani netuším, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet. Poznala jsem ho jako zlomeného člověka. Rodiče ho vyhodili z domu jako mladistvého, protože si udělal velké dluhy a nezvládal je splácet. Měl dvě zaměstnání a brigády o víkendech, aby se z toho dostal. Podporovala jsem ho ve všem, chtěla jsem, aby měl i on důvod být šťastný.
Zdroj: 123RF.COM
Vydělával opravdu hodně peněz, ale více než polovina odcházela rovnou na pokrytí dluhů. Neustále mluvil o sebevraždě a o tom, jak je jeho život trestem. Téma „smrt“ bylo na našem denním pořádku a já nevěděla, jestli je to volání o pomoc nebo je Daniel tak slabý. Docházel k psychologovi a začalo se to lepšit. Dýchala jsem pro něj a chtěla jsem mu pomoci. Po tom nejhorším mě opustil a našel si jinou. Vysvětlil mi, že se snažil chovat jako rytíř, který mě konečně vysvobodil z okov našeho vztahu. Dodnes netuším, co ho k tomu vedlo. Nová slečna ho za pár týdnů podvedla a on zase klesl na dno.
Petr a jeho nekončící sobeckost
Muž číslo tři netrpěl žádnou životní ztrátou ani nepříjemným dětstvím. Spíše naopak, rodiče ho natolik rozmazlili, že si ničeho nevážil a myslel si, že vše dostane zadarmo. Nákup oblečení s matkou byl na týdenním pořádku. Neustále bydlel u rodičů a nechtěl na tom nic měnit. Jeho rodinu jsem měla ráda, ale zarážející byla jejich touha před sebou chodit bez ostychu nazí. Ze sprchy se neobtěžovali ani obléknout a vždy jen „přeběhli“ do svého pokoje. Rodiče i děti, měli prý volnější výchovu – tak tomu alespoň říkali. Petrova sobeckost bohužel neznala mezí. Šetřil na mě snad se vším a dopřával si hlavně on. Na moje narozeniny jsem dostala náušnice za 39,-Kč – růžové s kytičkami.
Milan a jeho alkoholická matka
Předposledního adepta jsem poznala v kavárně poblíž mé práce. Často tam vysedával a mě zajímalo, co se tomu klukovi honí hlavou. Nikdy jsem to dřív neudělala, ale sebrala jsem odvahu a šla ho pozdravit. Byl z toho dost vykolejený, ale koupil mi sojové latte a povídali jsme si. Nebyl to zrovna můj typ, ale něco se mi na něm moc zalíbilo. Po půlroční známosti jsme spolu začali bydlet a i on se mi postupem času svěřil se svým životem.
Zdroj: 123RF.COM
S otcem, který cestoval po světě, aby vydělával peníze a matkou, která nasávala každý večer. Z večerů se staly i dny a v jeho čtyřech letech ho neměl kdo vychovávat. Musel si zažít peklo a řekl mi, že si vzpomíná na velká hlad a neustálý pocit samoty. O pár let později jeho otec zemřel tragickou nehodou na dálnici. Bohužel, až v jeho sedmi letech se podařilo sociálce prokázat, že je matka alkoholička. Strávil dětství v domově a poznamenalo ho to na celý život. Vztah nám vydržel dva roky, ale jeho nedůvěra k ženám nás vedla k neustálým žárlivým scénám.
Frederik byl poslední kapka
Posledního partnera jsem poznala v Německu. Byl to Dán a byla to láska na první pohled a mě se zalíbilo randění s cizincem. Bydlel v Berlíně, kde pracoval jako podlahář, vydělával si hezké peníze, ale nikdy mě nepřijel navštívit. Vždycky chtěl, abych dorazila já. Chodili jsme spolu tři měsíce a já přemýšlela o přestěhování se za hranice. Jednoho dne jsme seděli na zahradě a popíjeli pivo. Začala mi být zima, tak mi Frederik donesl bundu. Byl to opravdový gentleman.
Odešel na záchod a já v kapse ucítila něco, co mě píchlo do břicha. Podívala jsem se do kapsy a vytáhla občanský průkaz s fotkou Frederika, ale s jiným jménem i datem narození. Nevěřícně jsem na to zírala a začala se bát. Co když je to nějaký hledaný zločinec? Když se vrátil, tak o tom samozřejmě nechtěl mluvit. Balila jsem si okamžitě kufr a jela domů. Snažil se to zachránit vysvětlením, že je napůl i Bulhar a nemá povolení k pobytu. Pracuje v Německu na černo a nechce riskovat cestování do jiných zemí. Bylo mi už jedno, kde je pravda, chtěla jsem jen obyčejný a normální vztah. Ukončila jsem to na místě a nadobro odjela.
Autor: Monika Holemá
