Dominika myslela, že získala kamarádku, skoro jako mladší sestru. Časem jí ale pozornost mladší kolegyně začala být velmi nepříjemná, až skoro naháněla strach.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky z Ostravy, která ho zaslala redakci v období koronaviru e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Nezkušená kolegyně
Do kanceláře k nám nastoupila Karolína (23), holka čerstvě po škole. Dostala jsem za úkol ji zaučit a v průběhu třech měsíců pracovat jen s ní. Byla zvídavá, zdálo se, že se ráda učí nové věci. Často se mě vyptávala nejen na chod firmy a náplň práce, ale i na moje životní zkušenosti.
Vyjadřovala mi svůj obdiv. Musím uznat, že mi to lichotilo. Když přišla, byla jako nenápadná šedá myška. Přitom na této pozici je třeba vypadat reprezentativně. Nechala si ode mě radit i ve stylu oblékání. Prý se jí můj styl moc líbí, taky by se chtěla umět takto oblékat.
Kamarádky jako sestry
V průběhu krátké doby jsme se skamarádily a po práci jsme občas zašly na skleničku nebo na nákupy oblečení. Kája měla podobnou postavu jako já, takže jsem pro ni vybírala totéž oblečení, které by se líbilo a sedělo i mně. Nekupovaly jsme si totéž, ale párkrát se stalo, že jsme si vybraly podobné halenky či sukně, jen byly v jiném odstínu. Připadala jsem si při tom jako malá holka, která se chce obléct stejně jako nejlepší kamarádka, aby vypadaly jako sestry.
Zastoupila mě dokonale
Karolíně se po zkušební době začalo ve firmě docela dařit, seznámila se s kolegy a většinou našich klientů. Zůstala na mojí pozici a já jsem postoupila výš. Na několik týdnů jsem ji ztratila z očí, protože už jsme spolu tak často nepřišly do styku. K nákupům a posezení u vína už mě asi taky nepotřebovala.
Po určité době se mi ozval náš dlouholetý klient, se kterým se osobně znám, a ptal se, jak se mám. Zajímalo ho jak to, že jsem pořád na té stejné pozici, když slyšel, že jsem povýšila. Nechápala jsem, o co jde. „Vždyť jsem tě viděl na recepci. I kolegové říkali, že tě tam potkali.“ Vysvětlovala jsem mu, že tam už nepracuji, máme tam novou kolegyni. „Nepovídej. Malá, brýlatá zrzka v kostýmku s krátkou sukní, to jsi musela být ty.“
Připomíná mi to horor
Karolína se dokonale naučila nejen moji práci, ale začala se oblékat přesně jako já, dokonce si nechala ostříhat a nabarvit vlasy do stejného účesu, jaký nosím já. Pořídila si i stejné brýle. Myslím, že to už opravdu přehnala, a štve mě to.
Připomíná mi to zápletku z filmu, který jsem kdysi viděla. Nějaká žena v přestrojení za nejlepší kamarádku zabíjela lidi, aby podezření padlo na tu druhou. Nevím, jestli bude stačit si s ní promluvit. Možná bych si měla raději hledat jinou práci.
Autor: Eva Tisová
