Plastické zákroky, které ovlivňují jen estetickou stránku a nejsou zdravotně nutné, jsem vždy odsuzovala. Veškeré známky na těle, jako jsou pihy, strie nebo celulitida jsem vnímala jako znak toho, že lidé žijí plnohodnotný život a prošli dlouhou cestu. Nikdy by mě nenapadlo, že budu v budoucnu uvažovat o zvětšení poprsí.
Na tuto myšlenku mě přivedl můj přítel Ondřej, který neustále zmiňoval můj nevhodný objem hrudníku. V předchozím vztahu byl s velmi vnadnou přítelkyní a kvůli jeho poznámkám jsem začala mít strach, že ho ztratím, snad kvůli jiné ženě, která se nebojí tyto přednosti ukazovat.
Sebevědomí mi kleslo na nulu
Na začátku vztahu jsem si věřila a byla jsem si vědoma svých předností. Než jsme se dali s Ondřejem dohromady, chodila jsem často plavat, a tím jsem si udržovala vypracovanou postavu. Řekla bych, že to byly moje dlouhé a štíhlé nohy, které příteli na první pohled břinkly do oka. Hned první den našeho setkání na pracovišti mě pozval na rande. Sám chodil pravidelně do posilovny a jeho postava neměla chybu. Přitahovala mě také jeho inteligence, schopnosti v práci a upřímně také jeho finanční zabezpečení. Proto jsem se schůzkou neváhala, a nakonec se ukázalo, že šlo o jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Ondřej se totiž i ve vztahu choval perfektně. Byl tolerantní, vtipný, naslouchající a tu a tam mi přinesl květinu pro zlepšení nálady. Situace se trochu změnila, když opadla prvotní zamilovanost a já začala vidět i některé Ondřejovy stinné stránky.
Přítel se začal bavit mými komplexy
Nevím už přesně, jakou konverzaci jsme tehdy vedli, ale šlo o přátelské provokování a vzájemné popichování. Na adresu toho druhého jsme vždy utrousili poznámku, která by mohla trochu ranit, ale my jsme se jí jen zasmáli. Hřebíček na hlavičku uhodil Ondřej tehdy, když řekl: „ A co teprve ty tvoje lentilky pod kobercem!“. Zábava byla ta tam. Přítel se trefil do jediné mé vady, o které jsem sama pochybovala. Když jsem byla mladší, záviděla jsem spolužačkám větší poprsí, ale vždy jsem se uklidňovala tím, že já mám ploché břicho a krásné dlouhé nohy. Hrozně mě zabolelo, když přítel zmínil velikost mého hrudníku v negativním kontextu. Aby toho nebylo málo, Ondřej velice dobře zaznamenal mou podrážděnou reakci, která ho naopak vyburcovala k chování, které bych od něj, jako od milujícího partnera, nikdy nečekala. Poznámky se začaly stupňovat a mě zbyly jen oči pro pláč.
Zeptala jsem se ho, co má za problém
Jedno ráno jsem v sobě už negativní energii neudržela a vrhla jsem se na něj s otázkou, jaký je důvod neustálého shazování mé osoby. Čekala jsem provinilý výraz, ale místo toho se zatvářil pobaveně, což mě ještě víc vytočilo. Od té chvíle spolu prohodíme jen to nejnutnější a já se tvářím na oko dotčeně a uvnitř tiše trpím. Svůj vztah jsem považovala za dokonalý, a proto si říkám, zdali by ho malá operace opět neuvedla do normálu. Takový zákrok si však žádá pevné rozhodnutí, a proto si celou věc ještě nechám projít hlavou.
Autor: Tereza Hotovcová