Dlouho měla Denisa za to, že svoboda je to, co ji v jejím věku drží při životě a dodává jí energii. Ráda jezdila na kole, procházela se v přírodě, cestovala. Nikdy se nevdala, partnerů měla pár, ale vlastně neprožila žádný vážný vztah. Dokud se nezamilovala do někoho, u koho by to nikdy nečekala. Do oka jí totiž padl o pět let mladší muž na vozíčku. Do redakce nám poslala e-mail s prosbou o zveřejnění jejího příběhu, aby svému dnes již snoubenci ukázala, jak moc pro ni znamená.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky z Brna, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Že zrovna já, milovnice svobody, cestování a volné nohy, se zamiluji do člověka upoutaného na vozík, by nejspíš nikdo nečekal. Se všemi předešlými partnery jsem se rozešla právě proto, že mě příliš svazovali,“ říká Denisa.
S Martinem se cítím jako nový člověk
Denisa poznala svého přítele před třemi roky. Šplhala tenkrát v parku na umělé horolezecké stěně a on zespoda podporoval mladou dívku. „Dala jsem se s ním do řeči a zjistila, že je to jeho vnučka. On sám prý dřív také rád šplhal, než po autonehodě skončil na vozíku. Zalíbil se mi a slíbila jsem, že se zeptám u své známé na kurzy pro jeho dceru.“
Když se po měsíci Denisa opět s Martinem potkala, bylo to právě u zápisu na kurzy. Měli jsme zase dost času si popovídat a on se zeptal, jak troufalé by bylo, kdyby mě pozval na kávu. Šla jsem s ním ráda. Od toho dne jsme se začali vídat pravidelně a brzy mezi námi přeskočila jiskra.“ Denisa přiznává, že ve svém věku už nehledí na to, zda je muž svalnatý, jak bujnou má na hlavě hřívu a jak je dobrý v posteli. „Martin je obyčejný chlap, ani ošklivý, ani krásný, jeho omezení je samozřejmě vážné. Ale stará se o vnučku, jak jen může, má pozitivní pohled na život a já se s ním cítím dobře.“
Přestala jsem cestovat a začala se soustředit na rodinu
Denisa musela kvůli Martinovi změnit svůj životní styl. I on rád cestuje, bohužel mu to jeho stav nedovoluje tak často. „Chodí na pravidelné rehabilitace a doufá, že se jednou třeba z vozíku dostane. I když to není moc nadějné, já mu držím palce,“ říká čtenářka. „Společně se staráme o jeho patnáctiletou vnučku. Oblíbila jsem si ji a jsme celkem šťastná rodina. Loni mě navíc Martin požádal o ruku a já řekla ano.“
Až s odstupem času si Denisa uvědomila, co všechno Martinovi vlastně obětovala. Došlo jí, že toto nikdy pro žádného muže neudělala. „Nejspíš jsem jen čekala, až se najde někdo, kdo bude opravdu stát za to. Žít s Martinem je to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Kvůli někomu takovému se svobody ráda vzdám.“
Autor: Šárka Cvrkalová
