Dáša (42): Náš neplánovaný syn nám ve skutečnosti zachránil manželství

Myslela jsem, že první muž, který se mnou vydržel pět, bude tím pravým. Všechny předešlé vztahy se rozpadly především mojí vinou a Denis byl jediný, kdo přes všechny moje nedokonalosti zůstal a dál budoval náš vztah. Proto jsem si ho také vzala, když mě po dlouhých letech společného bydlení požádal o ruku.

Jenomže se ukázalo, že s manželstvím jeho dokonalost končí. Byl na mě sice milý, snažil se dál tolerovat mé nešvary, ale chtěl poměrně hodně věcí také na oplátku. Začal se chovat jako typický chlap – sledovat večerní fotbal s přáteli, pohazovat ponožky všude po domě, chodit do hospody. Lezlo mi to na nervy a měla jsem pocit, že na to nemá právo. On ale tvrdil, že se mnou má trpělivost a já bych ji měla mít s ním.

Začali jsme se hádat. Byla řeč i o rozvodu

Čím dál tím víc jsme se hádali. Každý den jsem si našla něco, co mi vadilo. Denis proto začal nadávat na věci, které mu dřív nevadily. Vyčítal mi to, co mu jindy přišlo roztomilé. Nebyl snad den, kdy bychom spolu nevedli nějaký nepříjemný dialog. Brzy to začal řešit tím, že přespával u kamaráda. Já na truc odmítala vařit.

Po několika takových měsících jsem začala uvažovat i o rozvodu. Dokonce jsem několikrát nahlas myšlenku vyslovila. Denis se nikdy nevyjádřil, ale vyloženě neprotestoval, bylo to tedy vlastně jenom o tom, kdo udělá první krok. Nakonec všechno dopadlo úplně jinak, než jsme čekali.

Čekáme syna. Manželství zase klape jako dřív

Sice jsme se s Denisem neustále hádali, občas se ale vyskytla světlá usmiřovací chvilka. Ochranu jsme sice používali, ovšem nic není stoprocentní, a proto mě vlastně ani nepřekvapilo, když mi můj gynekolog oznámil, že menstruaci ještě pár měsíců nedostanu. Byla sem zároveň šťastná, ale zároveň v rozpacích, jak zareaguje můj muž.

Plakal radostí. Začal se omlouvat za všechno, co mi provedl. Nevím, zda to je hormony, které se mi během těhotenství zbláznily, ale brzy jsem pochopila, že jsem se vlastně nechovala úplně fér. Vzájemně jsme se udobřili. Denis začal trávit víc času doma, já toleruji jeho nešvary tak, jako on toleruje ty mé. Čekáme spolu chlapce a nemůžeme se dočkat, až budeme rodina.

Myslím, že to byl osud. Kdybych neotěhotněla, naše manželství by pravděpodobně skončilo. Teď si ale uvědomuji, že lepšího otce pro svého syna na světě nejspíš nikdy nenajdu.

Autor: Šárka Cvrkalová