Společné bydlení vnímá většina párů jako důležitý milník v jejich vztahu. Mnohdy si ale od společného života v jednom bytě každý z nich slibuje něco trochu jiného. Podobně tomu bylo i v příběhu paní Dariny, která se nám svěřila prostřednictvím e-mailu a souhlasila s tím, abychom její příběh zveřejnili.
Společné bydlení jsem vnímala jako jistotu našeho vztahu
E-mail paní Dariny začíná velmi podobně jako mnoho předchozích, které jsme dostali. S přítelem chodila už třetím rokem a vypadalo to mezi nimi vážně. I z toho důvodu se chtěli posunout o krok dál a uvažovali o společném bydlení.
„Sice jsme spolu byli už tři roky, ale znáte to – dokud spolu dva jen chodí, pak nikdy nemáte takovou tu jistotu, že to s vámi ten druhý myslí vážně. Společné bydlení jsem proto vnímala jako pojistku a ujištění, že je náš vztah na dobré cestě.“
Moje představy byly hodně naivní a vůbec se neslučovaly s realitou
„Od společného bydlení jsem si hodně slibovala. Představovala jsem si, jak společně usínáme a probouzíme se vedle sebe. Jak řešíme, jestli si koupíme modrý přehoz, nebo raději zelený. Dokonce jsem se i těšila na drobné rozepře ohledně toho, jaký program večer poběží v televizi,“ svěřuje se ve svém e-mailu paní Darina.
Pokračuje ale slovy, že ať už od společného bydlení očekávala cokoli, její představy se ani zdaleka neslučovaly s realitou, která nastala.
Zdroj: 123RF.COM
Každý večer u nás doma někdo byl
Paní Darina doufala, že se společný byt stane hnízdečkem lásky, které budou mít jen pro sebe. A to byl první kámen úrazu, na který velmi rychle narazila.
„Přítel si k nám domů každý den někoho zval. Pořádal akce a mejdany pro své kamarády, mezi nimiž bývalo i hodně žen. Často jsem byla svědkem toho, jak se opili skoro až do němoty a u nás doma, přímo na našem gauči nebo klidně i v posteli v ložnici se pak odehrávaly dost nechutné věci. A já tomu všemu přihlížela,“ popisuje situaci Darina.
Myslel si, že mě může vlastnit
„Společné bydlení mělo být dalším důležitým krokem v našem vztahu, brzy jsem se ale přesvědčila o tom, že to byl akorát tak krok ke ztrátě svobody,“ píše Darina. Její přítel si totiž usmyslel, že ji může vlastnit, proto ji v bytě často zamykal a bral jí klíče.
„Mnohdy se stalo, že mě v bytě zamkl a třeba na dva nebo tři dny nepřišel domů. Já byla zamčená v našem společném bytě a nemohla jsem jít ani do práce,“ svěřuje se v e-mailu nešťastná Darina. „Nedalo se to vydržet. Buď divoké večírky, o které jsem nestála, nebo opakované omezování svobody, které mě děsilo. Musela jsem pryč,“ píše Darina a dodává, že jednoho dne utekla, když byl přítel v práci, a už se nikdy nevrátila.
Autor: Nikol Kolomazníková
