Naše články čte čtenářka Daniela pravidelně. Proto se jednoho dne rozhodla, že se také svěří s tím, jak se její život v určitém okamžiku změnil. Donedávna se totiž věnovala především kariéře a mezi kolegy nebyla příliš oblíbená. Zjistila ale, že peníze nejsou všechno a je zapotřebí i trochu těch mezilidských vztahů.
Daniela bydlí sama. Manžel se s ní rozvedl před pěti lety, její děti už jsou dospělé a žijí si vlastním životem. Ona se proto rozhodla veškerý svůj volný čas věnovat práci. „Nikdy jsem nebyla na vysedávání s přáteli. Dokud jsem bydlela na vesnici, kolem baráku bylo stále co dělat. Potom, co jsem se odstěhovala po rozvodu od manžela, zjistila jsem, že mám spoustu volného času. Trvalo mi, než jsem zjistila, jak s ním správně naložit,“ přiznává.
Myslela jsem, že zabezpečím děti. Ukázalo se, že o to nestojí
I když už jsou oba Danielini synové dospělí, ona na ně stále myslí. „Každému z nich spořím nějaké peníze. Málokdy jsme se vídali, měla jsem za to, že jim to jednou vynahradím tím, že pro ně budu mít nějaké dědictví,“ říká čtenářka. „Po rozvodu s manželem jsem začala v nové práci dělat na dvě stě procent.“
To mělo ale za výsledek nejen to, že Daniela ztratila veškeré kontakty s rodinou a přáteli, ale i to, že ji na pracovišti nikdo dvakrát nemusel. „Když po mně někdo něco chtěl, pomohla jsem mu. Dala jsem ale najevo, že by si to mohli zařídit sami. Uznávám, že jsem se chovala trochu povýšeně. Když jsem navíc odmítala všechny firemní společné akce s tím, že musím doma ještě pracovat, ostatním jsem přišla nejspíš nafrněná a nepřátelská.“
Oči mi otevřel syn Pavel
Daniela byla hrdá na svůj kariérní růst a na to, kolik peněz dokáže dát stranou. „Já sama skoro nic neplatila, kromě nájmu a nějakého toho jídla. Dařilo se mi tak spořit synům docela dost peněz. Jednou se u mě nečekaně objevil syn Pavel. Samozřejmě, že když už přijel, pozvala jsem jeho i s přítelkyní dál.“
Během této nečekané návštěvy vytknul Pavel své matce, že ho vždy odmítne, když ji pozve na návštěvu, nebo se chce stavit. „Řekl mi, že i Jarda, můj druhý syn, si stěžoval. Když jsem se mu pokusila vysvětlit, že pracuji proto, abych pro ně měla nějaké peníze, dokud ještě mohu a nejsem stářím upoutaná na lůžko, vynadal mi. Peníze prý nejsou všechno a on by raději trávil více času se mnou, viděl mě šťastnou v okruhu přátel, než aby měl těžit z toho, že se upracuji k smrti.“
Daniela celou noc přemýšlela nad tím, co jí syn řekl. Hned ráno se domluvila s Jardou, že za ním zajede. „Když jsem mu volala, přiznala jsem, že mě k tomu popohnal Pavel, ale Jarda byl i tak rád. A to mě inspirovalo k tomu, abych se zúčastnila i firemního večírku, který se o dva dny později konal.“
Daniela si v práci brzy našla přátele. Když si dala pár skleniček a uvolnila se, začala s ní podle jejích kolegyň být i řeč. „V práci jsem ubrala a začala se chovat více společensky. Peněz mám našetřeno pro syny i tak dost. A mají konec konců pravdu, že přátelství a mezilidské vztahy jsou v životě jedna z nejdůležitějších věcí. Dokonce se ani nedají koupit za žádné peníze.“
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
