Daniela (42): Manželův hřích mě tíží tak moc, že se uchyluji k nejhoršímu. Za tohle byste skončili na pranýři také

od Andrea Světlíková
3 minuty čtení
zena deprese
zena deprese

Daniela s Petrem spolu bydlí už devět let, pět z toho jako manželé. Daniela už si na všechny jeho klady a zápory zvykla, Petr má stále ale podle jejích slov stránky, za které by se před přáteli styděla.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

„Petra jsem si vybrala pro jeho pozitivní stránky a rozhodla se ty negativní respektovat. Vím, že není dokonalý, ale přesto ho miluji,“ začíná Daniela s vyprávěním.

Podle Daniely je Petr romantik, který by se na oko pro druhé rozkrájel. Všem pomáhá, snaží se působit jako nejlepší kamarád, když ale přijde na to, že by se měl s někým dělit, půjčit peníze nebo se vzdát něčeho, co vlastně ani sám nepotřebuje, tak je najednou úplně jiný.

Je neskutečně lakomý, přátelé si ale stále myslí, že by pro ně udělal všechno

„Je pravda, že kdykoli někdo potřebuje pomoci, manžel se ochotně nabídne. Rád odvede fyzickou práci, poradí s problémy, pro kamarády je vždy k dispozici. Proto si možná všichni myslí, že je to štědrý muž,“ píše Daniela.

„Jenže když přijde na žádost o půjčení nějakého majetku nebo peněz, je najednou někým jiným. Když sousedka přijde, že by potřebovala kilo mouky, protože je neděle, ochotně jí ho dám. Ale pak týden poslouchám řeči o tom, že ho ještě nevrátila,“ popisuje.

„Když soused potřebuje půjčit vrtačku, nepustím manžela ani ke slovu. Vrtačku mu ochotně půjčím, on se jenom usmívá, jakmile se ale zabouchnou dveře, je doma zlo, jak jsem si mohla něco takového dovolit.“

Podle Daniely se Petr bojí, že se s jeho majetkem něco stane nebo že mu sousedé později půjčku neoplatí, když bude sám potřebovat.

„Nejhorší to je v oblasti peněz. Jen jednou jsem své známé půjčila deset tisíc ze společných úspor. Uklidnil se až po měsíci, kdy nám peníze vrátila. Já jsem ochotná a rozdavačná, takže naštěstí v tomto ohledu můj muž nemá žádné velké slovo.

Osobně si myslím, že každá půjčka, ať už peněz, nebo nějakého toho nářadí či mouky, se nám jednou vrátí i s úroky. Sami máme všeho dost, tak nechápu, proč bychom nemohli pomáhat ostatním. Jsem věřící, možná i z toho důvodu se mi lakomství velmi příčí.“

Petr podle čtenářky ale zase tvrdí, že by se i ostatní měli přičinit sami. Není podle něho důvod, aby si soused čtyřikrát do roka půjčoval vrtačku, když si může koupit vlastní.

Někdy se za jeho lakomost stydím. Ale nikomu se s tím nesvěřuji

Daniela přiznává, že i když má její muž více kladných stránek, jeho lakomost ji velmi tíží. Na druhou stranu ho miluje a je ochotna kvůli němu i lhát a dělat, že se nic neděje.

A to je podle ní to nejhorší, čeho se ona sama dopouští. Kdyby však všechno nechala jenom na něm, byla by jejich rodina v okolí zavržena.

„Za tohle by skončil na pranýři snad každý. Lhaní a lakomství, kam jsem to jen v manželství dospěla,“ lituje se čtenářka.

„Nedokážu si představit, kdybych nechala rozhodovat Petra v tom, co komu půjčíme, a co ne. Nikdo by s námi už snad ani nepromluvil,“ svěřuje se.

Podle vlastních slov se Daniela za Petra v tomto ohledu stydí. Jelikož se jí ale daří jeho povahu před ostatními tajit, žije rodina se sousedy spokojeně.

„Když někdo něco chce, pomůžeme mu. Půjčíme, co je potřeba, a i když to můj muž třeba nevnímá, tak oni na oplátku pomáhají nám,“ tvrdí.

Daniela se jenom bojí, že jejímu muži jednou přeteče pohár trpělivosti a někomu ze sousedů odhalí svou pravou tvář.

„Vůbec nevím, jak by se k nám potom ostatní chovali, kdyby jim došlo, že můj muž je vlastně šílený skrblík a lakota. “

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články