Před třemi lety jsme na burze koupili štěně psa, u kterého si nikdo netroufl s přesností posoudit rasu. Čistokrevnost nás nikdy nezajímala, a proto jsme si štěňátko jménem Kenny odvezli domů a těšili jsme se z jeho přítomnosti. Jeho počáteční zanedbaný stav nás sice překvapil, ale nešlo o nic, co by se nedalo vyřešit.
Větší komplikace nastaly až později, když si mladší dcera všimla, jak podivně v některých situacích Kenny dýchá. Stále častěji se stávalo, že měl podivné záchvaty a nebylo možné ho brát na delší procházky. Vzhledem k jeho věku nás to znepokojilo, a tak jsme vyrazili za veterinářem.
Jeho posudek nás šokoval
Veterinář provedl vyšetření, a následně nám předal nemilé zprávy. Kennyho stav posoudil jako velice vážný a ptal se nás, proč jsme si kupovali psa, který je na první pohled výsledkem množírny. V tu chvíli jsem si vzpomněla na milou starší paní, která nám pejska předávala. Určitě nepůsobila jako množitelka, která by se na těchto malých bezbranných stvořeních snažila vydělat. Kenny měl podle veterináře vážnou srdeční vadu a domníval se, že je tato chronická choroba způsobena faktem, že šlo o výsledek neprofesionálního množení.
Následovalo nekonečné množství plateb a zákroků
Zdroj: 123RF.COM
Rozhodnout jsme se museli rychle. Kennyho stav byl vážný a my jsme museli přistoupit k operaci. Ta ovšem nebyla nejlevnější a naše rodina se kvůli milovanému členovi rodiny musela uskromnit. S manželem jsme se oba rozhodli, že předchozí majitelku kontaktujeme a budeme peníze vymáhat od ní. S čistým svědomím a úsměvem na tváři nám totiž prodala psa s vážnou chorobou, a pak se vypařila jak pára nad hrncem.
Chovatelka nezvedala telefon a neodpovídala na emaily
Veškeré pokusy o komunikaci skončily nezdarem. Po chovatelce se slehla zem. Pátrání jsme ale nevzdali a po pár dnech jsme se vydali na burzu, kde jsme Kennyho koupili. Zeptali jsme se okolních prodejců ze stánků, zdali o chovatelce něco neslyšeli a ti byli tak ochotní, že jsme za chvíli jeli k jejímu domu s adresou na papírku. Tam se ale odehrával stejný scénář. Klepali jsme, zvonili, volali a nikdo se neozýval. Jenom na zahradě se v hromadě bordelu povalovalo několik malých štěňat. Najednou mi byl všechno jasné.
Rovnou jsme zavolali policii
Neváhala jsem a kontaktovala jsem policii. Byli u nás za pár minut, a pak už šla situace jako po másle. Chovatelka se najednou objevila ve dveřích s úplně jiným výrazem, než jak jsme si jí s manželem zapamatovali. Byla zamračená a vyhrožovala nám i před policisty. Po chvíli jsme mohli odjet domů, ale nakonec se k nám dostaly informace, že byla štěňata zabavena a předána do lepších rukou. Své peníze už jsem nikdy neviděla, ale i přes to jsem na naši rodinu pyšná, protože jsme zachránili mnoho dalších životů.
Autor: Tereza Hotovcová
