Dagmar (69): Pro dobrotu na žebrotu: Přepsala jsem dům na syna, ten mě vystěhoval do zahradního domku

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
zena 70 2
zena 70 2

Můj syn Mirek neměl v lásce příliš mnoho štěstí. O vztahy se ženami sice neměl nouzi, ale pořád nemohl najít tu pravou. Mirek byl můj jediný syn a já už se nemohla dočkat vnoučátek. Když si tedy začal se Zuzanou a byl přesvědčený, že právě ona je pro něho ta pravá, byla jsem připravená jeho lásce pomoci a udělat všechno pro to, aby tento vztah synovi už konečně vyšel.


Zuzana chtěla založit rodinu, mělo to však háček

Vztah syna a Zuzany vypadal opravdu velmi nadějně. Dvojice si rozuměla a ukázalo se, že toho mají opravdu hodně společného. Byla jsem velmi potěšena, když Zuzana projevila zájem o založení rodiny. Konečně mi svitla naděje, že se přeci jen na stará kolena dočkám oněch vytoužených vnoučátek. Mělo to však jeden háček. Zuzana si skutečně přála děti, nicméně nejdřív chtěla mít určité zázemí, do kterého by mohla s klidným svědomím přivést dítě. Toho času Zuzana bydlela u syna v bytě, ale pronajatý byt se jí zdál málo.

Když za mnou syn přišel s prosbou o pomoc, jestli bych ho nemohla finančně podpořit, aby mohl své přítelkyni dopřát vše, po čem tak moc toužila, ani na okamžik mě nenapadlo, že bych mu nepomohla.

Zdroj: 123RF.COM

Přepsala jsem na něho dům

Mirek chtěl v bance požádat o vysokou hypotéku, postavit totiž pěkný dům není nic levného. Musel ale něčím ručit, a to něco byl můj dům, který jsem na něho bez řečí přepsala. Přišlo mi to jako samozřejmost, ani ve snu mě nenapadlo, že svého vstřícného kroku budu již velmi brzy litovat. Naivně jsem si myslela, že přepsáním majetku na syna dělám dobrý skutek a pomáhám mu ke šťastné budoucnosti. Moje budoucnost ale tak šťastná být neměla, o čemž jsem se brzy měla sama přesvědčit.

Zdroj: 123RF.COM

Zachoval se ke mně jako ke kusu hadru

Ještě několik okamžiků nic nenasvědčovalo tomu, že jsem udělala tu největší chybu ve svém životě. Vlastnictví nemovitosti synovi dopomohlo k tomu, aby mu hypotéku schválili, a nic nebránilo tomu, aby začal stavět. K ničemu takovému ale nedošlo. Místo toho, aby syn začal s pomocí peněz získaných na hypotéku stavět rodinný dům pro Zuzanu a jejich děti, zaskočil mě něčím, co jsem od něho vůbec nečekala. Zachoval se ke své mámě jako ke kusu špinavého hadru, který použijete a pak odhodíte.

Když jsem se totiž jednoho dne vrátila od doktora, nemohla jsem se dostat do domu, ve kterém jsem roky žila. Někdo totiž nechal vyměnit všechny zámky. Ten někdo nebyl nikdo jiný než můj vlastní syn. Když jsem se dožadovala vysvětlení, co se vlastně děje, dočkala jsem se jen sbalených kufrů, které mi nechal stát přede dveřmi. Zpoza zavřených dveří na mě jen houknul, že od teď bydlím v zahradním domku, který před lety můj již zesnulý manžel postavil dětem na hraní.

Ne nadarmo se říká „pro dobrotu na žebrotu“. Já jsem se o tomto známém rčení přesvědčila na vlastní kůži. Bohužel mě ani ve snu nenapadlo, že mi toto těžké životní prozření dopřeje můj jediný syn.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články