Když se u nás v práci roznesla zpráva o tom, že se vedení chystá propouštět, všichni jsme se logicky strachovali o své místo. Netrpělivě jsme čekali, na koho padne ten černý Petr. Šéf nakonec propustil naši dlouholetou kolegyni Jarušku, která byla vždycky tak obětavá a neskutečně milá. Na její místo dosadil mladou dívku jménem Petra. Ničemu by to nevadilo, pokud bychom záhy nezjistili, že je to šéfova dcera.
Myslela si, že je něco víc
Petře bylo teprve dvacet let. Čerstvě vyšla ze školy a hned dostala pracovní místo, aniž by pro to musela hnout jediným prstem. Možná bychom jí odpustili, že svým způsobem zabrala křeslo naší oblíbené kolegyni a kamarádce, se kterou jsme v práci strávili několik let. Co jsme jí ale odpustit nemohli, bylo její arogantní chování. Ačkoli byla oproti nám podstatně mladší, chovala se, jako že je něco víc než my. Že ona je někdo a my nic.
Zdroj: 123RF.COM
Měla tatínka za zády
Asi nemusím říkat, že Petřino pracovní nasazení bylo více než žalostné. Jelikož měla tatínka za zády, byla si jistá v kramflecích. Neplnila pracovní úkoly, plnění normy jí bylo absolutně šumák, do práce chodila klidně o hodinu později a odcházela jako první, často i dvě hodiny před koncem směny. Věděla totiž, že si může dovolit všechno, když je její otec majitelem a rozhoduje prakticky o všem, co se ve firmě děje. A my jsme nemohli dělat nic. Bylo nám totiž vysvětleno, že komu se chování šéfovy dcerky nelíbí, ten si může najít práci jinde. Práce v našem malém městě ale tolik nebylo, rozhodně ne tolik, abychom si mohli vybírat. Proto jsme její pracovní přístup trpěli a odváděli spoustu práce za ni.
Zdroj: 123RF.COM
Byla drzá a dovolovala si
Kdybych vám řekla, ať si představíte dceru z bohaté rodiny, které očividně celý život cestičky vyšlapávali rodiče, museli byste si představit Petru. Přezdívali jsme jí krtek, protože pokud šlo o práci, měla obě ruce levé. Jednou nás zaslechla, jak se o ní bavíme, a napráskala nás tatínkovi. Ten nám všem sebral měsíční odměny, o kterých jsme se nakonec dozvěděli, že přistály na kontě naší drahé Petry. Ta se k nám chovala drze, někdy nešla pro nadávku nebo urážku daleko a hodně si dovolovala. A bodejť by ne, záda jí kryl tatínek.
Boží mlýny melou, holčičko…
Situace byla neúnosná. Petra pracovala stále méně a méně, což znamenalo, že my jsme museli pracovat více a více, vděčnost žádná, natož třeba poděkování. Nedalo se to vydržet, proto jsme přišli s plánem, který sice byl trochu riskantní, ale my jsme doufali, že vyjde.
Natočili jsme Petru, jak s námi mluví, jak nám nadává a jak místo práce sedí s mobilem v ruce třeba dvě hodiny v kuse. Poté jsme zašli za jejím otcem, naším nadřízeným a video mu pustili. Očividně mu to nebylo příjemné a zpočátku nevěděl, jak se k věci postavit. My jsme tomu ještě nasadili korunu a řekli, že pokud se situace nezmění, všichni podáme výpověď, půjdeme na neschopenku a že pak si to tady jeho dcerka může oddřít sama. Následujícího rána už Petra do práce nepřišla.
Autor: Nikol Kolomazníková
