Byli jsme s přítelem tři roky, když jsme se rozhodli, že bychom se mohli pokoušet o miminko. Nic nám v založení rodiny nebránilo, měli jsme kde bydlet a po finanční stránce jsme byli dostatečně zaopatření. Proto jsem vysadila antikoncepci a naivně si myslela, že nejdéle do tří měsíců budu pod svým srdcem nosit nový život.
První rok marného snažení
Moje představy byly skutečně naivní. Ani po třech měsících jsem totiž těhotná nebyla. Nebyla jsem těhotná ani po půl roce, kdy jsme se skutečně pečlivě snažili. Otěhotnět se mi nepodařilo ani po roce, kdy jsme měli za sebou spoustu marných pokusů a několik zoufalých očekávání. Řešila jsem tuto situaci s doktorem, který navrhl, že bychom se s přítelem měli nechat vyšetřit. Že je to po takové době snažení běžný postup. Jenže přítel odmítl, nechtěl ze sebe dělat pokusného králíka.
Zdroj: 123RF.COM
Já byla v pořádku
Přítelovo rozhodnutí jsem respektovala a vyšetření podstoupila pouze já. Ukázalo se, že jsem v pořádku. Lékař mi proto nasadil broučka pochybností do hlavy, že pokud jsem v pořádku já a nedaří se nám počít miminko, bude asi něco špatně na straně přítele. Proto mě opět naváděl k tomu, abych přítele k tomu vyšetření přemluvila.
Když jsem mu to opatrně naznačila, strašně jsme se pohádali. Ačkoli o mém vyšetření věděl, během hádky mě nařknul z toho, že jsem to udělala za jeho zády, abych ho jako chlapa naprosto ponížila a znemožnila. Na vyšetření nešel.
Začínala jsem být dítětem posedlá
Zdroj: 123RF.COM
Uběhl další rok a já už začínala být touhou po dítěti posedlá. Všude okolo mě se to dětmi jen hemžilo, viděla jsem je úplně všude a při pohledu na malá miminka spokojeně spinkající v kočárku jsem byla schopná se rozbrečet. I to mělo vliv na náš vztah, protože jsem byla často podrážděná a o to více jsem se chtěla snažit. Jenže čím víc jsem tlačila na pilu, tím víc se přítel zasekával. Nakonec se mnou odmítal spát, dokud se neuklidním a nebudu zase normální.
Přítel čeká dítě, ale ne se mnou
Snažila jsem se dát do psychické pohody a docela se mi to dařilo. Bylo mi jasné, že pokud budu na přítele naléhat, zasekne se a nebude s ním k hnutí. Chodila jsem k psychologovi, kterého jsem navštěvovala čtyři měsíce. Pak jsem se zdála psychicky vyrovnaná a chtěla po příteli, abychom se opět začali snažit. Do té doby se mnou totiž vůbec nespal.
Přítel ale moje plány nesdílel, ba naopak. Jednoho večera mi řekl, že už dítě čeká. Bohužel ne se mnou. „Je to vlastně tvoje vina,“ vyhrkl na mě a já se rozbrečela. „Kdybys nebyla tím děckem tak posedlá a nechovala se jako hysterka, nemuselo by se to stát!“ vyčítal mi a přitom balil své věci. Chystal se totiž odejít k matce svého dítěte. Dítěte, které se má narodit za půl roku. Během té doby, kdy se mnou přítel odmítal spát, si totiž našel bokovku, která otěhotněla na první dobrou.
Beáta, Praha
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Problémy s otěhotněním mohou být ve vztahu podnětem k vážným debatám a případně i k rozchodu. Například v případě, kdy jeden či oba partneři dítě chtějí, ale společně ho mít nemohou. Jedná se o závažný problém, se kterým se jen obtížně vyrovnává. Pak je nutné udělat si jasno v prioritách – je důležitější vztah s partnerem (bez dítěte) nebo touha po dítěti? K tomu se staví každý člověk jinak a lze nacházet různá řešení.
V tomto případě to vypadá, že problémem v samotném vztahu byla vzájemná komunikace. Každý z partnerů si zřejmě myslel své a s druhým své domněnky či pochyby nesdílel. Zatímco Beáta se snažila problém řešit, její přítel měl evidentně jiný plán, jak se k problému postavit.
Klást vinu druhému a nehledat chybu u sebe je snadné, snažíme se tím chránit své ego. Avšak je nutné si uvědomit, že partnerství by mělo být hlavně o vzájemné komunikaci, což znamená i o sdílení pochyb, obav a rozdílných názorů. To vše se snahou nalezení společného řešení. Je nutné brát v potaz, že někdy může nejlepším řešením pro každého z partnerů být i to, že v budoucnu nebudou spolu.
