Barbora (51): S kamarádkou nás pojí stejný osud, staráme se o nemocné maminky a vzájemně si pomáháme

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
zena 7
zena 7

Svět je opravdu malý. Před čtyřmi lety mi osud poslal do života moji nejlepší kamarádku ze základní školy. Tenkrát nás rozdělily odlišné cesty na střední školu, ale naše životy se opět propojily. A spojilo nás toho ještě mnohem více.

Maminka onemocněla a já dostala na výběr

Rodiče měli jenom mě. Když zemřel otec, starala jsem se o maminku. Dokud na tom byla po zdravotní stránce dobře, byla schopná bydlet sama. Jenže pak se její zdravotní stav zhoršil a lékaři mi doporučili, abych si maminku vzala k sobě. S tím ale můj manžel nesouhlasil a dal mi na výběr: jestli si k sobě nastěhuji svoji matku, on podá žádost o rozvod. Strašně mi tím ublížil, jak po mně vůbec mohl chtít, abych takto volila? Situace mi ale neumožnila jednat jinak, proto jsem zvolila maminku. Ačkoli jsem svého muže milovala, maminku má člověk jen jednu. Nemohla jsem se k ní otočit zády.

Zůstala jsem sama

Na starost o nemocnou maminku jsem proto zůstala sama. Máme sice syna, ale ten již pátým rokem žije v zahraničí, navíc je to dospělý muž, který má vlastní rodinu. Nemohla bych od něho žádat, aby mi pomohl s babičkou. Zpočátku to ještě šlo. Bydlela jsem společně s maminkou, ale její zdravotní stav mi ještě umožňoval, abych chodila do práce alespoň na částečný úvazek. Pak se ale zdravotně ještě více zhoršila, péče o ni tak byla prakticky nepřetržitá. A právě v ten okamžik mi osud poslal do života Kamilu, nejlepší kamarádku ze základní školy.

Zdroj: 123RF.COM

Měly jsme hodně společného

Už jako děti jsme s Kamilou měly hodně společného. Jak se ukázalo, jako dospělé ženy jsme toho měly společného ještě mnohem více. I Kamila se totiž starala o svou maminku, která na tom nebyla zdravotně vůbec dobře. Když jsme se po tolika letech náhodou potkaly a sdělily si své osudy, bylo nám do smíchu i do pláče z toho, jak moc jsme si podobné. Obě dvě jsme zůstaly samy, obě dvě jsme se staraly o nemocné maminky a obě dvě jsme kvůli tomu přišly o práci.

Osud to tak chtěl

Zdroj: 123RF.COM

Věřím, že osud to měl dobře promyšlené a že to přesně tak chtěl. Společně s Kamilou jsme se rozhodly, že seženeme větší byt, do kterého se společně nastěhujeme. Když byly obě maminky tzv. pod jednou střechou, mohly jsme si najít práci, sice jen na částečný úvazek, abychom se u maminek mohly střídat, ale pořád lepší to než vůbec nic. Vzájemně si pomáháme, protože nikdo jiný nám nezbyl.

Život je rázem o trošku veselejší, když se máte o koho opřít. Jsme si vzájemně vrbami i oporou, svěřujeme se, pomáháme si a dodáváme si sílu. Jsem osudu vděčná, že mi Kamilu znovu poslal do života, když nás před tolika lety rozdělil.

Barbora, Teplice

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Autor: Nikol Kolomazníková

Názor odborníka

Být postaven před rozhodnutí mezi matkou a manželem je ožehavá záležitost. Pokud nelze nalézt společný kompromis, pak nelze jinak než učinit rozhodnutí na základě vlastního uvážení. V ideálním případě s ohledem na vlastní svědomí a budoucnost.

Na jedné straně je velice chvályhodné, že Barbora svou matku neopustila a stará se o ni. Na straně druhé je vlastní oběť, kterou s sebou takový skutek přináší. Je důležité pečlivě zvážit všechny možnosti a následky. Po letech se totiž může stát, že si člověk bude připadat jako v pasti a začne litovat toho, že svůj život vlastně nežil pro sebe, ale pro někoho jiného. Poté může dojít k existenční krizi a pocitu prázdnoty. Na druhou stranu, pokud by se o svou matku nestarala, může mít po čase výčitky, že ji opustila. Je tedy na každém člověku, aby zvážil, kterou cestou se vydat, neboť nejlépe by měl znát sebe samotného hlavně dotyčný člověk. Jedním z řešení takové situace je například nalezení vlastního smyslu v péči o matku a posléze možná i lidí v podobné situaci.

Je velice dobře, že Barbora našla kamarádku, se kterou může sdílet své prožitky i starosti. Pokud je péče o matku natolik náročná, tak zřejmě i do určité míry Barboře znesnadňuje navázat jiné vztahy a řádně komunikovat se svým okolím. TS nalezením ztracené kamarádky si nemusí připadat tolik sama a nese to s sebou řadu dalších výhod a možností.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články