Každá žena by měla mít právo se svobodně rozhodnout, zda chce být matkou nebo ne. Co udělal můj manžel? Zatajil mi, že nemá ochranu a udělal mi dítě i přes můj výslovný nesouhlas. Nesnáším ho za to a nebavíme se spolu. Přemýšlím, že od něj odejdu.
Asi si říkáte, jak se stane, že si chlap bez svolení své družky udělá dítě? U ženy je to snadné, vysadí prášky a je vystaráno. Můj muž si nenasazoval kondomy a celé měsíce se mě snažil oplodnit. Beru to jako zradu a nevím, co dělat dál. Já chtěla děti po třicítce, až budeme mít postavený dům a našetřené peníze. Na dítě jsem se ještě necítila a chtěla jsem počkat. Karel byl jiného názoru, chtěl dítě okamžitě a několikrát jsme se kvůli tomu pohádali.
Nechci být matkou
Zdroj: 123RF.COM
Chtěla jsem procestovat vysněné destinace a později se usadit a mít děti. Můj manžel vymyslel krutý plán, ale řekl mi ho až posléze. To, že ženy oklamávají své muže a bez jejich „vědomí“ si udělají dítě je běžné. Ženy si ale dítě odnosí a odrodí, zvládnou to i bez muže, u mě tato možnost není možná. Já dítě nechtěla a nejsem na něj připravená. Teď nemám na výběr. Poznala jsem, že jsem těhotná až po třech měsících, kdy mi doktoři řekli, že už potrat není možný. Nosím v sobě dítě, které nechci.
Tichá domácnost
S manželem se nebavíme od té doby, co jsem se to dozvěděla. Dávali jsme si pozor a já se vždycky potom šla osprchovat. Manžel mě jednoho dne opil a využil mojí nepozornosti a opět nepoužil ochranu. Teď zařizuje dětský pokojíček, jelikož už víme, že je to chlapec. Docházím k psychologovi, který se mi snaží pomoci. Usiluji o vstřebání tohoto šoku a chtěla bych být pro mého chlapce dobrou matkou. Nicméně, už nevěřím jeho otci a bojím se, že tuto zradu nebudu nikdy schopná přijmout. Karel dělá jako by se nic nestalo a argumentuje stylem – kolik matek na světě nechtělo dítě a i přes to ho má.
Jiné možnosti
Celá naše rodina zuří a nikdo nemá radost. Každý mu nadává, ale Karlovi to jde jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Nenechá se rozhodit a jeho matka mi denně telefonuje, aby se za něj omluvila. Je to obrovská zrada a já cítím jen nenávist a bezmoc. Je mi líto našeho syna, ale nejsem na to připravená – ještě za takových okolností. Přemýšlím o tom, že dám dítě k adopci nebo do dětského domova. Karel o mých úvahách ještě neví. Nemám potřebu ho o tom ani informovat. Zničil moji důvěru i náš vztah.
Autor: Monika Holemá
